Lůca všude možně...

Francie

2011-08-23T08:23:00.005+02:00

Minulý víkend jsme si udělali malý výlet do Francie, konkrétně do města Metz, které je od nás asi hodinku a půl cesty. Jelikož George si den před odjezdem vzpomněl, že mu propadl mezinárodní řidičák a tudíž může řídit jen po Německu, dovezla jsem nás tam já.

Počasí nám vyšlo nádherné, dokonce jsem se i trošičku opálila. Už to teda není zase znát.

Hezky jsme si prošli památky, dali si obídek na náměstí a pak jsme si chtěli dát pravé francouzské palačinky. Jedna palačinkárna žádné neměla a ta druhá zavírala. Nikde jinde jsme je nenašli, tak si na ně budeme muset počkat.

Jinak město má spoustu krásných historických staveb, takže bylo celou dobu co fotit. Lexie si nejvíc užila procházku v parku a pak dojídání tatínkova tiramisu :)

A v pátek jedeme na dva dny do Bruselu, takže příští týden vás čeká článek o Belgii :)

Lucembursko

2011-08-20T17:47:00.008+02:00

Počasí se u nás umoudřilo a je konečně hezky tak jsme ve středu spolu s dalšíma maminkama vzaly děti na piknik do parku, který je v Lucembursku u jezera Echternach. I když je to vlastně v jiném státě, dojela jsem tam za dvacet minut.

Lexie si hezky pohrála, my jsme si hezky popovídaly a příští týden někam vyrazíme znovu.

Jedno neštěstí za druhým..

2011-08-11T23:02:00.007+02:00

Pár dní po návratu z USA se Lexie rozhodla, že si skočí hlavou dolů z jídelní židličky. Dala si pěkně a řvala ještě líp. Zavolala jsem Georgovi, aby pro nás dojel a jeli jsme na pohotovost. Cestou tam už Lexie zvracela a paní doktorka nám pak řekla, že má otřes mozku a že si nás tam nechají na dva dny na pozorování.

Nemocniční postýlka se Lexie moc nelíbila, tak spala se mnou. No, jsem ráda, že to takhle neděláme denně, protože jsem se pomalu nevyspala. Ta moje slečna si asi myslí, že je úplně normální spát v posteli na šířku a podobně :)

Druhý den jsme si s Georgem všimli, že když ji zvedáme, slyšíme lupnutí. Paní doktorka si ji prohlédla, ale prý že to nic není. Nám se to pořád ale nezdálo a tak jsem to ještě řekla druhý den dalšímu panu doktorovi. Ten zavolal staršího pana doktora s rehabilitační sestrou (hmm, začíná to tady znít jak v pohádce o veliké řepě :) Ti měli okamžitě podezření na zlomeninu klíční kosti, což jim bylo potvrzeno ultrazvukem a následně i rentgenem.

Tak skoro tři týdny Lexie chodila s obinadlem kolem zad jako Quasimodo. Teď už to má ale krásně všechno srostlé a nemusíme se ničeho bát.

Minulý týden také dostala z ničeho nic horečku. Ta jí bez jakýchkoliv příznaků zůstala na tři dny a pak dostala vyrážku. Prý se tomu říká Šestá nemoc.

Teď už je zase zdravá jako rybička. V pondělí jsme byli na 18-ti měsíční prohlídce. Lexie váží 11.3 kilogramů, měří 84 centimetrů a má 16 zubů. Dělá všechno co má, akorát toho moc neříká (teda krom těch svých blábolů :), takže na 22. srpna jsme objednaní do poradny ohledně té řeči. Děti na které se mluví víc jak jedním jazykem jsou často v tom mluvení opožděnější, takže nám tam akorát dají nějaké rady, abychom to s těmi jazyky dělali dobře :)

Obnovení - Druhý pokus

2011-08-11T22:28:00.008+02:00

Tak jsem myslela, že k tomu předchozímu "článku" napíšu pár slov a nějak se nestalo.

Snad abych si na to doháněníj vzala tentokrát kalendář. A mapu :)

Fotky z Heidelbergu jsou ještě z června. Když na to tak koukám, tak to tenkrát bylo ještě hezké počasí. Teď už je podzim.

Heidelberg byl takový výlet na rychlovku, ani jsem o něm předem neměla nic přečteného, takže mě překvapilo, jak veliké je to město. Čekala jsem opravdu menší, ale nakonec jsme se docela prošli. Bylo tam spoustu obchůdků, restaurací a dokonce jsme i vyjeli lanovkou na hrad.

Asi týden po návratu nám začalo peklo. Rozhodli jsme se letět do Ameriky. Cesta tam teda byla v plánu už dobu, ale jelikož jsme letěli s letectvem, nebyla to žádná pohádka. Funguje to asi takhle: Emailem se přihlásíte na letiště ze kterých chcete odlétat, pak voláte a voláte, abyste zjistili, kdy co letí. Nahlásit vám můžou jen lety, které odlétají během následujících 72 hodin. Když vám něco vyhovuje, vezmete si dovolenou, přijedete na letiště, zapíšete se na seznam a čekáte, jestli se na některý z letů vejdete. Ten seznam není ale žádná sranda. Na seznamu jste seřazení podle kategorií a podle toho, jak dlouho už jste na dovolené. Nezní to až tak složitě, ale když budete mít smůlu jako my, bude letiště narvané k prasknutí a vás budou šoupat níž a níž na pořadníku. My jsme takhle jezdili na letiště a zpátky skoro týden, než se nám to podařilo. Mimochodem to letiště je od nás asi hoďku a půl a na některé lety jsme tam museli být už třeba ve čtyři ráno. Ještě že je to zadarmo. Mimochodem, zmínila jsem, že si nevybíráte, na které letadlo vás vezmou?? Prostě půjdete na první, na které se vejdete, nezáleží na tom, jak daleko je od místa, kam máte namířeno. My jsme doufali, že poletíme na leteckou základnu McGuire, která je asi dvě hodinky od Georgových rodičů. Vzali nás na základnu Dover, takže jsme to měli čtyři hodiny cesty. Mohlo to být ale i horší.

U Georgových rodičů jsme pobyli asi dva týdny. Bylo strašné vedro, a oni doma nemají klimatizaci. No, mě se to nelíbilo, Georgovi se to nelíbilo a Lexie už vůbec ne. Tak jsme si pobyt zpříjemnili víkendovým výletem na pláž. Moře bylo docela rozdivočelý, což jsme si s Georgem užili, ale Lexie z toho byla dost vyděšená, tak si aspoň hrála v písku. Nejvíc se jí líbilo, když jsme ji zahrabali :)

Také jsme Lexie vzali do New York City a to do Dětského Muzea na Manhattanu. Tam byla ve svém živlu, škoda, že tady nemáme něco podobného. Koupila bych nám permanentku a chodili bychom tam každý týden.

14. července jsme s Georgem oslavili naše páté výročí svatby. To to letí..

Jinak do Ameriky mám v plánu znovu letět na podzim. George tou dobou bude někde na misi, tak si s Lexie uděláme malý výlet za babičkou a pak ještě do Oklahomy. Snad nám to nebude trvat tak dlouho, dostat se na letadlo :)

Heidelberg

2011-08-03T11:42:00.004+02:00

Jarmark

2011-06-12T17:21:00.006+02:00

4. června byl onen očekávaný jarmark, na který jsem se tak dlouho a poctivě připravovala. Výsledek ani pomalu nestojí za zmiňování, ale budiž. Jelikož organizátoři velice zklamali v propagaci, návštěvnost byla velmi nízká, tipla bych to asi na 100 lidí. To je dost málo, když jsem měla pomalu 50 šatiček. No, co si budeme povídat, visí mi tady, ale už jsem od té doby prodala asi čtvery po internetu, tak snad to aspoň trochu půjde v tomhle směru.

Jinak ale stejně pořád šiju. Baví mě to a přestávat nebudu jen kvůli tomu, že jednou někdo něco udělal špatně -hlavně když vina nebyla na mojí straně.

Minulý týden jsem Lexie ušila sukýnku na oslavy Dne nezávislosti a v neděli jsem jí ještě rychle spíchla šatičky. Šatky byly hotové v mžiku, sukýnka trvala věčnost.

Dlouho očekávané se konečně stalo skutečností..

2011-06-12T16:39:00.006+02:00

a Lexie začala chodit... podařilo se jí to týden před tím, než jsme se vrátili za tatínkem do Německa. Teď už je k nezastavení. Řádí tady jako černá ruka, nosí hračky a ostatní věci z pokoje do pokoje a podobně.

Tuhle jsem dávala špinavé prádlo do pračky, Lexie odešla do ložnice, vytáhla z prádelního koše svůj špinavý svetřík, donesla ho do koupelny a šoupla ho do pračky.. Aspoň někdo ví, kam to špinavý prádlo patří :))

Před dvěma týdny jsme si udělali výlet do ZOO v Kolíně nad Rýnem. Lexie se to samozřejmě moc líbilo a na všechna zvířátka volala čičí. Výlet si budeme muset zopakovat, ale příště bychom se podívali do centra města místo do ZOO. Kolín je od nás ani ne dvě hodinky, takže na jednodenní výlet tak akorát. Od ZOO jezdí taková mašinka, která vás proveze po všech památkách, přičemž si v centru můžete vystoupit a nastoupit až zase budete chtít zpátky. Takový je plán a snad nám to brzy vyjde.

Princezna Pampeliška

2011-06-12T16:16:00.005+02:00

Pampelišky si Lexie přímo zamilovala. Nebylo procházky, kdy by se po nich nenatahovala. Dokonce je i začala sfoukávat, lépe řečeno "sprskávat" :)

Pryč už s jidáškama :)

2011-06-09T10:52:00.006+02:00

Už mi bylo pomalu vynadáno, tak doháním a doháním. A že toho bude.

Prvního května jsme s Lexie odjely na tři týdny za bábou a dědkem do Čech. George měl cvičení, pracoval dvanáctky a týden z toho dokonce v lese i spal. Takže jsme mu zase tak moc nechyběly.

V Čechách jsme se měly moc hezky, všichni si nás rozmalovali, takže krása. Jsem ráda, že jsem viděla všechny, se kterými jsme to zvládli, na ostatní snad dojde příště.

Za ty tři týdny jsme si s Lexie zakusily všechny roční doby. Jeden den byla zima taková, že mamka dokonce musela vytáhnout bundičku po mě, protože zimní oblečení jsem opravdu s sebou sbalené neměla. O pár dní později už jsme byli na zahrádce v bazéně. Dědek Vousáč to Lexie pěkně vyhřál, ale největší úspěch měl stejně nakonec škopek, ze kterého se jí ani nechtělo vylézt. Škopík jsme s sebou vzali i na chalupu, odtamtud také krásné fotečky. A jelikož nám počasí přálo, kromě cáchání a opalovačky, jsme si opekli i buřty.

Jidášky

2011-04-21T16:01:00.003+02:00

Teď jsem je vytáhla z trouby.. No, už jsou dva pryč a kdybych to nehlídala, tak je Lexie sní snad všechny :)

Burg Eltz

2011-04-21T12:56:00.003+02:00

Na minulý víkend jsem naplánovala výletní akci. Naším cílem byl hrad Eltz, který leží v dolíčku mezi hlubokými lesy, asi hodinu a půl od nás. Na devátou jsme měli sraz, do auta jsme naložili kamarádku a kamaráda a jelo se. Počasí vyšlo takové trochu zatažené, ale nepršelo, to je hlavní. Cesta uběhla příjemně, hlavně asi díky snídani, kterou nám Kathryn připravila - upekla banánovou buchtu s čokoládou a ořechy, čokoládové dortíčky a ještě dva druhy cukroví - evidentně ji pečení baví :)

Po zaparkování "u hradu" nás čekala kilometrová procházka k samotnému hradu. V sobotu jsme koupili Lexie nový kočárek, tak jsme ho hnedka ozkoušeli. Prošel. Teda vlastně projel :) Byl to ale pěkně strmý kopec dolů, takže jsem měla co dělat, aby tam Lexie nedojela deset minut před náma.

Hrad byl moc pěkný, bohužel ale v rekonstrukci, s čímž se ovšem nedá nic dělat. I tak jsme ale šli na prohlídku, pak na obídek a zpáteční tůru jsme si prodloužili lesem, což by byl docela fajn nápad, kdyby Lexie chodila a my s sebou nemuseli mít kočárek žádný. Takhle jsme byli rádi, že už jsme u auta.

V pondělí jsem začala šít osm spacích pytlů do obchůdku. Většinou šiju čtyři kusy najednou a musím říct, že těch osm mi od půlky už pěkně lezlo krkem. Došila jsem je až včera, ve středu odpoledne. Koupila jsem si ale na internetu nový střih na šatečky, které bych ráda zařadila do mé nabídky, tak jsem si je hnedka jedny (pro Lexie) vyfrkla. Moc se mi líbí - jsou sice docela pracné, ale stojí to za to. Až to tady dopíšu půjdu nastříhat na další - myslím, že mám látku tak na deset kousků.

A co Velikonoce? V pekárně už mi kynou Jidášky, tak snad se povedou. Později vyfotím. V neděli půjdeme ke Kathryn na grilovačku, tak přinesu beránka a mazanec tam. A zase, jako každoročně, mě nikdo nevyšlehá.

Tak asi žádný stříhání nebude. Lexie se už je vzhůru.. :(((

Belgie

2011-04-07T23:38:00.006+02:00

V sobotu jsme brzy ráno vyjížděli na plánovaný výlet do belgického města Brugge.

Toto město je jednou z turisticky nejnavštěvovanějších destinací v Belgii a oprávněně se mu přezdívá belgické Benátky. Centrum leží na řece Reie a malebné uličky jsou pospojovány mosty a můstky na každém rohu. Více informací můžete najít zde. Fotky jsem protřídila, ale i tak mi jich zbylo skoro 90, to by bylo až moc koláží, tak jsem to vyřešila takhle. Kliknutím na slideshow se vám zobrazí ve větší velikosti.

Autobus odjížděl v půl páté ráno a v půl desáté jsme byli na místě (cestou byla zastávka na snídani). V deset nám začínala prohlídka města a po té jsme se již každý mohli vydat na samostatné prozkoumávání místních restaurací, památek atd. My jsme se nejdříve zastavili na oběd. Jedli jsme v hezké restauraci hned u vody. Pak následovala procházka, posezení v parku, další procházka a belgické wafle. Potom Lexie mávala na lidi, co jeli na lodičkách po řece a pak jsme se zastavili na lehkou večeři, aby nám cestou zpátky nevyhládlo.

Výlet se nám moc líbil. Naším dalším cílem bude pravděpodobně hrad Eltz. Budeme to muset stihnout ještě v dubnu, protože prvního května Georgovi začíná cvičení a já letím na tři týdny do Čech. V červnu bychom rádi stihli Paříž a na konci měsíce potom odletět na tři týdny do USA za Georgovou rodinou.

Z dílničky

2011-04-07T23:01:00.004+02:00

Jinak ve "volném" čase pořád šiju. Teď jsem došila čtvery šatečky, se kterými se dělám už třetí den (Lexie teď poslední dva dny spala po obědě jen hoďku a půl, tak se toho moc stihnout nedalo) a udělala jsem asi 80 sponek. Ještě tu mám materiál asi na dalších 20 těch sponeček a jelikož dopadly docela hezky, objednala jsem dalších 100. No, a dneska mi poštou přišlo dalších 100 (nějak asi spletli tu předchozí objednávku a poslali mi to dvakrát). Takže bude přesponkováno.. :)

Taky jsem si hezky zorganizovala vzorník látek. Látek tu mám ještě víc, ale do vzorníku je přidám, až je začnu stříhat. Hezky jsem si to i laminovala a popsala, to jsem vzorňačka, co? :)

Vařilo se, peklo se a jedlo se..

2011-04-07T22:24:00.020+02:00

V pátek jsme měli na večeři pár kamarádů, protože jeden z nich, Brandon, měl narozeniny. Upekla jsem mu dort, jako od babičky (mojí) a vyfotila jsem vám jídelnu, tu jste ještě neviděli. K večeři jsem na požádání dělala poprvé králíka. Musím říct, že se povedl, ale nevím jestli je to tím, že byl kupovaný, kterého jsem v životě neměla a nebo tím, že jsem ho už dlooooouho nejedla, ale přišlo mi, že chutnal jako ryba. I tak to bylo ale dobrý. Upekla jsem ho na zelenině a podávala se zelím a domácími bramborovými knedlíčky. Víkend jsme nakonec měli takový překnedlíkovaný, protože zbytek knedlíků jsme měli v neděli s vajíčkem a v pondělí s cibulkou. Lexie strašně chutnaly.

Desatero

2011-03-24T22:50:00.007+01:00

Takhle nějak to vypadá v procesu...

A tady už jsou desatery hotové šatičky!

Ještě za tepla..

2011-03-21T22:43:00.008+01:00

Tentokráte píšu hezky zavčasu.

Bohužel, od čtvrtka byla Lexie nemocná. Měla chudinka teplotu, kašlala a strašně jí teklo z nosu. A aby toho nebylo málo, lezou jí k tomu ještě tři zuby. Tři noci jsme v podstatě nespali.

V sobotu jsem chtěla jít do města, nakoupit Lexie nějaké oblečení, protože ze VŠEHO vyrostla, ale nakonec jsme zůstali doma, aby se Lexie do neděle uzdravila. Sice ještě trochu pokuckává, ale jinak už všechno dobrý a v sobotu už ani neměla teplotu.

V neděli jsme tedy postupovali jak bylo naplánováno, ráno jsme vyzvedli dvě kamarádky a kamaráda a jeli jsme na velikonoční trh do města Kloster Eberbach. Je to takové malinké městečko u Mainzu. Má dokonce ještě původní hradby a vstupujete tam bránou. Dovnitř mají vstup povolen jen auta hostů místního hotelu, všichni ostatní musí pěšky. Jelikož jsme tam byli poprvé, jméno městečka jsme si samozřejmě zadali do navigace a jelo se. Jaké bylo ale překvapení, když asi po hodině cesty navigace najednou řekla: "za dvěstě metrů nastupte na trajekt." Tak jsme na něj najeli spolu ještě asi s dalšími dvaceti auty, trajekt nás převezl přes řeku Rýn a pak už nám zbývalo jen deset minutek do cíle.

Velikonoční trh byl hezký, vajíčka měli malovaná, zlacená, rytá, dírkovaná a já nevím co ještě... nejdražší, co jsem viděla, stálo asi 500euro. Samozřejmě jsme si ho nekoupili :)

Po trhu jsme jeli přímo do Mainzu na večeři. Mexickou. Tu už jsem neměla, od té doby co jsme v Německu.

Závěrem ještě musím zmínit, že po tom všem stříhání jsem konečně začala šít. Zvládla jsem šestery šatečky za dva dny, o víkendu jsem měla pauzu, dneska jsem uklidila celý byt, vyprala asi pět praček prádla, udělala řízky a salátek a ušila další čtvery šatečky, do třech ale ještě zítra musím vsadit zip. Jestli bude zítra tak hezky svítit sluníčko jako dneska, pověsím všechny šatičky na balkón a udělám vám skupinové foto :)

Konečně sluníčko!

2011-03-16T22:22:00.007+01:00

Tak jsem si říkala, že Janee ukážu, jak umím být vzorná a psát pravidelně. Naopak jsem ukázala jen to že pravidelně píši velmi nepravidelně. Dokonce si na to musím vzít i kalendář.

Začnu asi tím, že Lexie byla poprvé u zubaře. Takovej milej pán a stejně řvala, ale dopadlo to mnohem líp, než jsem čekala. Nejdřív nám pan doktor něco vyprávěl a povídal, a pak jsem si Lexie posadila na klín čelem k sobě a on si položil její hlavu k sobě na klín, vyčistil ji zoubky a bylo to. Má je všechny v pořádku a vypadá to, že ji ani neučíme, ani nenecháváme dělat nic, co by jí je mělo/mohlo zkazit. Aktuální počet zubů je pořád osm, ale dneska, když se u oběda kousla do jazyka, krásně řvala, že jsem si to v tý pusince hezky prohlídla a všimla si, že jí lezou další dva.

Následující víkend měl George narozeniny. Jelikož počasí nám vcelku přálo, v neděli jsme se chtěli jet podívat do jednoho malého městečka na masopust. Městečko bylo o dost menší, než jsme čekali a masopust jakbysmet - našli jsme všehovšudy asi deset lidí v maskách a jeden stánek. Tak jsme to zabalili a jeli jsme do města většího. Tam i ten masopust byl větší, ale stejně jsme z toho nijak nadšení nebyli. Procházky jsme ale měly hezký obě dvě. Fotky jsou z toho prvního městečka.

A jinak teď dost šiju. Hotové mám tři spací pytle a jedny šatičky. Poslední dny jsem ale na stroj nešáhla, a to proto, že pořád jen stříhám, stříhám a stříhám. Nastříhala jsem asi 25 šatiček a 10 spacáčků. Zítra už snad začnu šít.

Ve čtvrtek jsme zajeli rychle na základnu a nechala jsem se ostříhat. Tedy spíš jen přistřihnout, jelikož si vlasy nechávám dorůt. Konečně už zase začínám vypadat jako já, tak se hned cítím líp.

V pátek jsme zase měli na večeři kamaráda Brandona a kamarádku Kathryn. Udělala jsem salátek, hezky jsme si popovídali a snědli dortík, co přinesla a dokonce i upekla Kathryn - ta může chodit jak často chce, protože vždycky něco dobrého upeče :)

V sobotu jsme pak vzali Lexie do parku. Teď přes zimu tam jsou jen jeleni, kozy, ptáci a medvědi, ale vypadá to, že v létě to tam žije - horské dráhy, restaurace, hřišťátka - no, budeme tam muset zajít znovu, až to bude v plném provozu. A jelikož bylo docela hezky, Lexie jela na svojí tříkolce.

A na tento víkend máme naplánovaný výlet na velikonoční trh. Tak snad nezklame.

Salátek

2011-03-02T12:46:00.011+01:00

George i já máme oba rádi saláty. Tady je jeden, který jsem dělala včera. Moc nám chutnal. Fotku a recept v angličtině jsem dala na Facebook. Vousáč si to aktivně dal hned do Google překladače a tohle mu to vyplivlo. Opravdu jsem se zasmála.

5 ½ oz listy rukoly nebo salát mix

2 celer, zdobené a plátky

½ okurky, plátky

2 scallions, zdobené a plátky

2 lžíce nasekané čerstvé petrželky

1 oz vlašských ořechů

12oz vykostěné pečené kuře, plátky

4 ½ oz bleu sýr, nakrájené na kostičky

Hrst červených hroznů bez pecek, snížit na polovinu (nepovinné)

sůl a pepř

Na úpravu:

4 lžíce olivového oleje

2 lžíce sherry octa

1 lžička dijonské hořčice

1 polévková lžíce směsi bylin

Umyjte rukolou listy nebo salát mix, osušte papírovou utěrkou, a dát je do velké salátové mísy. Přidejte celer, okurka, jarní cibulkou, petrželovou nať, ořechy a smícháme dobře. Převod do velké porci talíř. Uspořádat kuřecí plátky na salát, pak se rozptýlí po sýru. Přidejte červené hrozny, pokud používáte. Sezóna dobře se solí a pepřem.

Chcete-li krytí:

Vložte všechny přísady do šroubu-top jar a dobře protřepejte. Alternativně, dát je do mísy a smíchejte dobře. Mrholení oblékání přes salát a podáváme.

Ale abyste tedy ten sýr nemuseli na salát mrholit, radši jsem to přeložila sama :)

Salát s kuřetem a nivou

155g listů araguly nebo salátové směsi

2 celerové natě, nakrájené na plátky

1/2 salátové okurky, nakrájené na plátky

2 zelené cibulky, nakrájené

2 lžíce nasekané zelené petrželky

30g vlašských ořechů

340g grilovaných nebo smažených kuřecích prsou

125g nivy, nakrájené na kostičky

hrst červeného vína bez pecek, nakrájeného na půlky (nemusí být)

sůl a pepř

Na dresing:

4 lžíce olivového oleje

2 lžíce sherry octa

1 lžička dijonské hořčice

1 lžíce nasekaných bylinek

Umyjte aragulu nebo salátovou směs a usušte papírovým ubrouskem nebo v sušičce na saláty. Vložte do hluboké mísy. Přidejte celer, salátovou okurku, cibulku, petrželku, vlašské ořechy a promíchejte. Rozporcujte na talíře, na vrch dejte grilované kuře nakrájené na plátky a posypte nivou. Přidejte víno, pokud jej používáte. Osolte a opepřete.

Dresing: Vložte všechny ingredience do skleničky s víčkem a protřepejte. Můžete také dát do mističky a dobře zamíchat. Polijte dresingem salát a servírujte.

Já většinou smíchám všechnu zeleninu s dresingem už v míse a teprve pak servíruju, aby byl dresing na všem.

No, a to množství ingrediencí je samozřejmě na vás, kolik čeho chcete, takhle to bylo v kuchařce, tak jsem to přepsala. Akorát u toho dresingu bych se snažila to dodržet.

Co se stalo a co se stane...

2011-03-02T12:45:00.001+01:00

Po odpočinkovém víkendu nás čekalo náročné pondělí. Ráno jsme s Lexie odvezly George do práce, zajely jsme do nemocnice vyzvednout výsledky krevních testů, co dělali Lexie a pak na rychlo domu. Doběhly jsme si do pekárny pro čerstvé houstičky, pak trochu poklidily, připravily věci k obědu a na jedenáctou jsme byly objednané na WIC. WIC je pro rodiny, kde vám vystavují šeky na jídlo pro vaše děti, pokud se vejdete do určitého příjmu. Doposud Lexie dostávala sunary, výživy a kašičky, přičemž jediné, co z toho poslední měsíce jedla byl ten sunar a poslední dobou už jsem ho stejně používala jen proto, že jsme ho měli zadarmo. Teď, jelikož jí je už rok, máme nárok na normální mléko, nějaké ovoce a zeleninu, rýži, chleba, fazole a džusy. Abyste si nemysleli, není to nějaké závratné množství, například to ovoce by Lexie měla snědené ani ne za tři dny a má to být na měsíc. Ale proč ne. Lepší než nic, když tu už není žádná mateřská.

Taky si tam děti vždycky změří a zváží a já jsem si vzpomněla, že jsem to sem úplně zapomněla napsat, když jsme byli na roční kontrole u pana doktora. Tak ta moje potvůrka měří 79,4cm a váží 10,6kg.

Po WIC jsme jeli domů, naobědvat a Lexie už šupala do postýlky. Když se vzbudila, dala si kiwi, jogurt a rohlíček a jeli jsme vyzvednout tatínka. Ještě před tím jsme se ale stavily v cestovce na základně.

Plánovali jsme totiž výlet do Švýcarska. Cestovní kancelář na základně pořádá více jak 15 výletů za měsíc, za docela slušné peníze, tak jsme mysleli, že toho využijeme. Bohužel, když jsem tam volala, bylo mi sděleno že tento konkrétní výlet je už vyprodán. Nic jiného se mi ale z nabídky moc nelíbilo - Londýn si necháme na teplejší počasí, do Kolína si zajedeme i bez nich, Amsterdam měli jen výlet s muzeem, kam se mi Lexie nechce moc brát, Paříž vyprodaná a na Benátský karneval je Lexie opravdu malá. Tak jsem nám alespoň koupila výlet do belgického města Brugge. Pojedeme 2.dubna.

Když jsme vyzvedly George, stavili jsme se na poště a k mému velkému potěšení tam byl balík s mým novým šicím strojem! Samo sebou, že už je v plném provozu. Ale stejně vůbec nerozumím tomu, jak je možný, že jeden balík mi přijde tři dny po tom, co jsem ho objednala a například na zubní pasty pro Lexie nebo na svoji učebnici čekám už přes měsíc???

No nic. Lexie spinká, já půjdu šít - pro změnu :) V květnu bude základna pořádat "jarmark", kde bych chtěla ty svoje výtvory prodávat. Tak mám dost práce. Snad tam něco vydělám, zatím to jsou jen samé výdaje. Koupila jsem si razítko s logem obchodu a večer ještě musím objednat dárkové taštičky na zboží a další várku látek. Zítra toho asi moc neušiju, protože Lexie je objednaná k zubaři. Drže nám pěsti, ať to dobře dopadne :)

P.S.: Také nesmím zapomenout zmínit, že přes víkend jsem našívala nové hodnosti na uniformy, protože od úterka je George seržantem!!!

Jak šiju a Lexie si hraje ve sněhu

2011-02-23T23:18:00.004+01:00

A už jsme tu zase s Lexie samy. Teda dokud se George nevrátí domů z práce :)

Po tom týdnu, co tu byli naši, se mi strašně stýskalo po šití, tak jsem to doháněla. Došila jsem závěsy, co mi mamka zkrátila, ušila a vycpala několik slonů (už jich mám deset, potřebuju jim jen vyšít oči), ušila jsem novou patchworkovou deku pro miminko Georgovy sestřenice, nastříhala jsem látku na pyžamko pro Lexie a začala jsem šít dva spací pytle - jeden pro miminko mé kamarádky, čeká ho v červenci a druhý bude na prodej. Ale jak teď dost šiju, tak mě ten můj stroj začínal víc a víc štvát. V podstatě už od té doby, co ho mám s ním mám jeden problém. Na spodu látky se mi zamotávají nitě a tvoří tak kolikrát hrozné chuchvalce. A předevčírem mě to opravdu naštvalo. Stroj sice z okna neletěl, ale objednala jsem si na internetu nový. A krásný. Tohle už bude jiné šití, je to v podstatě počítač. Má 60 druhů stehů, LCD display a spoustu dalších vychytávek, už se těším, až mi dorazí.

A v neděli v noci trochu nasněžilo. Žádná velká sláva, a teď už je je všechno stejně pryč, ale i tak se to Lexie líbilo. Tady pár foteček v kabátku, co jí babička ušila a v kalhotech, co ušila mě, když jsem byla maličká :)

Výletníci

2011-02-23T22:59:00.003+01:00

Ten týden, co tady byli naši jsme v podstatě procourali. Ve středu jsem je s Lexie vyzvedla v Belgii, když jsme přijeli domů, akorát jsme se naobědvali, Lexie si schrupla a pak jsme šli na procházku do města.

V pátek mělo pršet (a pršelo), takže první výlet byl naplánován už na čtvrtek. Jeli jsme do městečka Bernkastel. Jelikož jsme tam s Georgem už byli na vánočních trzích, ani jsem tentokrát nic nefotila. Vousáč ale má něco na blogu, jestli se chcete podívat.

V pátek večer naši hlídali, tak jsme s Georgem jeli do Lucemburku do kina a shlédli jsme Černou labuť. S francouzskými titulky, ale jinak samozřejmě v angličtině :)

V sobotu jsme zajeli do města Trier. Hezky jsme se prošli, pokoukali po výlohách, vyfotili něco málo fotek, zašli jsme do dómu a na oběd a cestou k autu mi George koupil krásné tulipány.

V neděli pak měla Lexie oslavu a v pondělí jsme jeli na základnu Ramstein utratit nějaké doláče. Nutno říct, že jsem se zase přes kapsu plácla nejvíc já :)

Na úterek byl naplánován poslední výlet a to znovu do Lucemburku, tentokrát jsme ale jeli všichni. Je to jen 45 minut cesty, ale byli jsme tam poprvé, když teda nepočítám to páteční kino, tak jsme spíš tak bezcílně bloumali kolem. Cíl pak stanovil táta - katedrálu Notre Dame, kde je pohřben český král Jan Lucemburský. Tu jsme ale pořád nemohli najít, stejně tak jako informační centrum. Nakonec se nám poštěstilo, informace jsme našli a přišli jsme na to, že katedrála je hned za rohem a že jsme kolem ní šli hned na začátku. Kdybychom to bývali věděli, tak bychom třeba stihli vidět i tu kryptu, než zavřeli. Tak snad příště.

A ve středu se zase vstávalo brzy, abychom po půl páté ráno mohli zase do Belgie na letiště. Příští návštěva snad bude během lepšího počasí a hned ty výlety a fotky budou veselejší.

Lexie je rok!!!

2011-02-23T22:33:00.014+01:00

11.února byl Lexie rok. Ve středu jsme dojely do Bruselu vyzvednout babičku a dědečka a v neděli byla oslava. V americkém stylu. To znamená, že Lexie dostala svůj vlastní dort, se kterým si mohla dělat, co chtěla a my ostatní jsme měli jiné dortíky. Dědeček s tatínkem byli ale zklamaní, protože oba měli zálusk na ten dort, co byl pro Lexie.

Všimněte si také šatiček, co jsem Lexie ušila :)

Jinak na oslavu jsme kromě babky a dědka pozvali také naši kamarádku Katrinu, se synem Xavierem, které už známe z Oklahomy. Ti teď bydlí na základně Ramstein, tedy asi 2 hodinky cesty od nás. I tak ale dorazili. Pak také přišla kamarádka Danielle, s dcerkou Lily a manželem Mattem, který se před dvěma týdny vrátil z Afghánistánu.

Myslím, že už z fotek je znát, že si to děti určitě užily. Lexie dostala spoustu hraček, od nás tříkolku. A už se v ní dokonce párkrát svezla. Moc ji to baví - culí se na lidi a mává na auta, zase je to o trochu jinší výhled než z kočárku. Fotek je hafo :)

**********************************************

2011-02-23T15:06:00.004+01:00

***********************************************************************************

Trénuju

2011-02-03T12:36:00.002+01:00

A takhle jsem si dneska trénovala zdobení dortíčků. Nebylo to až tak hrozné, na to, že jsem to vlastně dělala poprvé. Příště ale budu muset být citlivější, při ladění barvy toho krému. Prostě to chce cvik. Ale do příští neděle, kdy bude mít Lexie svojí oslavu, to snad zvládnu nacvičit.

Tenhlel dortík je tak zvaný červený samet, což je v podstatě kakaové těsto s červeným potravinářským barvivem a krém je ze smetanového sýra.

Tvořím, tvoříš, tvoříme..

2011-02-03T12:29:00.004+01:00

Abych tady pořád nepsala jen jak já něco kutím, musím také přidat fotečku obrázku, co George nakreslil pro Lexie. Moc se mu to povedlo. Většinou kreslí různé římské bojovníky a podobně, což sice nakreslí dobře, ale prostě to není něco, co bych si tu vystavila. Takže ho musím hezky namotivovat, aby Lexie těch obrázků nakreslil více. Původně jsem myslela, že by mohl udělat obrázek ke každému písmenu abecedy, ale asi bude reálnější, když ty obrázky budou jenom ke jménu Lexie :)

Výše přidávám také fotečku mého koutku. Odsud píšu, šiju a vlastně tady trávím asi největší část dne (když teda nepočítám pokojíček Lexie, kde si hrajeme :) Zbytek vyfotím později, až mi George přidělá garnýže, abych mohla zkrátit a pověsit závěsy.

Obchůdek

2011-02-03T12:21:00.006+01:00

Řekla jsem si, že s tím svým šitím musím konečně něco dělat. Mám tedy takový menší obchodní nápad. Nakoupila jsem si asi 18 metrů látky (všechny jsou ze stejné řady, viz fotečka výše) a budu šít spací pytle pro miminka, šatečky, sloníky (ze zbytků), deky a polštářky. Prostě různé věcičky pro miminka. Prodávat to budu na různých akcích základny, pro tyto účely určené. Už se moc těším. Vypadá to, že letos se rozhodně nudit nebudu :)

Látky jsem si objednala na internetu, takže ještě čekám, až mi sem přijdou. Tak jsem si zatím vyfrkla pár těch sloníků. Tady jsou dva. Ještě jim chybí očička. Ušila jsem ještě další tři, ale musím koupit víc materiálu na vycpávání. Zatím jsem si tedy vystříhala na pět dalších z různých zbytečků, co se mi tu nashromáždily.

Narozeniny

2011-02-03T12:06:00.005+01:00

Tak už se nám tatínek vrátil. V pátek jsem si ho dojela vyzvednout na základnu. Když jsme se vrátili, začala jsem hned vařit guláš, protože jsme měli na večeři zvané hosty. Hezky jsme si všichni pošmákli. Na dnešek je mám "objednané" znovu a budu jim péct kachnu. Teda pro přesnost, budou to kachny dvě. My totiž s Georgem zvládnem jednu zdlábnout sami :)

Taky jsem vlastně měla narozeniny. Dárek jsem ale dostala už na Silvestra (piánko), takže se konalo akorát přáníčko od George a od Lexie. Stejně se víc těším na narozeniny toho mýho sluníčka než na ty svoje. Věci na tu oslavu přišly už víc jak před měsícem, minulý týden jsem jí ale ještě k tomu ušila šatičky.

Víkend byl v podstatě takový odpočinkový. Jen jsem to tu trochu poklidila a v neděli jsme si došli na výbornou večeři do města.

Jak to jde..

2011-01-25T13:17:00.003+01:00

Docela dobře. Dneska ráno jsem šla k zubaři - na normální prohlídku a čištění. Tak jsem sice bez kazů, ale zuby mi vyčistí až jindy, protože u toho nemůže být Lexie - aby něco nechytla z těch mých slin, co budou lítat kolem. Budu se muset tedy objednat na jindy, až mi ji George bude moct pohlídat.

Cestou z nemocnice jsme se ještě stavily v hračkárně, podívat se na nějaké sedačky. Ta co máme, už nám je delší dobu malá a už se to opravdu nedá odkládat. Tak jsem jednu vybrala a až se George vrátí dojedem ji koupit.

Měla jsem to ale na dnešek hezky naplánováno. Bohužel moc mi to nevyšlo. Tím čištěním zubů počínaje. K obědu jsem pro Lexie měla zbytek houbového rizota od včerejška, tak jsem měla radost, že nebudu muset nic vařit a hned bude moct jíst až se vrátíme. Jenže to bych milou misku s rizotem nesměla upustit na zem hned při cestě z ledničky. .Tak jsem přistoupila k plánu B a udělala těstovinky s hráškem a paprikou. Příště do toho hodím ještě kuře. Lexie se hezky nadlábla a už chrní, asi ji to věčné usmívání na kolemjdoucí dost unavilo.

No, a na závěr ještě fotka, jak se mi ta naše rošťanda zvedla, když jsem ji nechala v židličce s hrnkem mléka - upozorňuji, že to byl hrnek dětský, s gumovou hubičkou a na krabičce psali, že je nerozlitelný. Vypadá to, že bych jim ho měla vyreklamovat.

Samy doma

2011-01-23T12:44:00.010+01:00

Lexie se ráno rozhodla dát nám budíčka už v půl sedmé. Vstali jsme a George si začal balit kufr a na devátou jsme ho odvezly na základnu. Posílají ho na týdenní (ani ne) školení, na základně Ramstein, která je od nás slabé dvě hodinky cesty. Vrací se v pátek, což zas tak dlouho není a jediné, co se pro mě v podstatě mění k negativnímu je to, že mi večer George nebude moct pomoci s koupáním a krmením. Tak doufám, že si tady budu moct aspoň hezky uklidit bez toho, abych druhý den ráno musela začínat nanovo. I když teda jak už obrázek napovídá, Lexie mě taky zrovna nešetří :)

Včera jsme si chtěli udělat malý výlet. Dojeli jsme do nejstaršího německého města Trier, zaparkovali a začalo sněžit. Tak jsme místo velkého kočárku vytáhli golfky a vzali jsme to podchodem do obchoďáku. Nic moc jsme ani neutratili, George si koupil džíny, Lexie dostala čepičku a svetřík, pak jsme si dali hnusnou čínu a jeli jsme domů.

V pátek jsem také došila fleecový kabátek pro Lexie - nic extra, ale na jaro to stačí :)

Hola hola, škola volá!!

2011-01-20T13:00:00.003+01:00

7.února zase začínám. Před pár týdny jsem se zaregistrovala v Central Texas College, zažádala si o stipendium, které mi bylo schváleno a přihlásila jsem se na dva předměty (až je ukončím, tak třeba zkusím víc najednou, ale nejdřív chci vidět, jak mi to s Lexie půjde :). Konečně jsem si vzala angličtinu, takže mě čeká spousta esejí atd. Druhým předmětem je Vznik gramotnosti v raném dětství, to bude zase nějaká lahůdka. Oba předměty jsou přes internet, ty, které nabízeli přímo na kampusu už mám splněné, třeba v příštím semestru budou mít něco, co ještě nemám (nabídka kurzů na kampusu je samozřejmě omezená, protože jsme v Německu a ne v Texasu :) Tak snad to bude dobrý a dostanu zase jedničky.

Jinak Lexie od pondělka dávám spát už jen jednou za den. V podstatě si o to sama řekla, když minulý týden spala vždycky jen chviličku. Teď spí krásně dvě hodinky, takže jsme snad obě spokojené. Před obědem tak máme také víc času a stihneme hezkou procházku do města, kde se snažím neutratit moc peněz, v čemž jsem se dneska ohromně vylepšila a utratila jenom 4 eura - za housky a za knoflíky na kabátek, co teď šiju pro Lexie.

Teď si asi půjdu koupit učebnice, aby mi sem stihly dorazit než mi ty kurzy začnou. Tak si říkám, že jsem to s tím neutrácením asi zrovna zakřikla, protože u těch učebnic se rozhodně plácnu přes kapsu :)

Tak jsem si omylem smazala blog..

2011-01-17T20:11:00.003+01:00

Je to ale dlouhá historie, takže to, jak se mi to povedlo, bych vynechala. Hlavní, je, že se mi ho podařilo získat zpátky. Měla jsem ale nahnáno.. :)

V sobotu jsme jeli do Ikey a nakoupili zbytek věcí, které potřebujeme do naší kanceláře/pracovny/pokoje pro hosty, prostě našeho multifunkčního pokoje. Už to tady vypadá docela k světu. George už všechno smontoval a postavil, teď už ho musím jen dohnat k tomu, aby mi přidělal garnýže. Pak si teprve budu moct změřit délku závěsů a následně je pak zkrátit. No, a potom vám to samozřejmě vyfotím :)

Neděle byla taková zlehka odpočinková, ale i tak jsem zvládla došít vánoční běhoun na stůl a prostírání. Původně to bylo myšleno na ty Vánoce, co teď byly, ale nějak jsem to nestihla :) Už mi na tom zbývalo jen zaobroubení, které jsem nemohla dodělat dřív, protože jsem čekala, až mi pošta přinese balíček se šikmým proužkem, co jsem si objednávala po internetu - to už teda ale taky bylo po Vánocích. Po došití jsem si to hezky rozložila na stůl a usoudila, že je to prostírání nebudu používat zároveň s tím běhounem, protože by se nám asi pak u večeře točila hlava :)

To je jedlík!

2011-01-14T21:56:00.010+01:00

Ke snídani jsem nám udělala wafle a to byla mňamka!

A k večeři jsme měli špagety ala Carbonara. A taky se vylizovala miska!

Nebylo do čeho píchnout..

2011-01-13T21:10:00.007+01:00

tak jsem si ušila jehelníček. A hnedka dva, druhý ale věnuji :)

Dnešek byl docela fajn. Lexie jsem udělala pórkovou polévku, protože jsem tu měla zbyteček bramborové kaše od hovězího na burgundském, které jsme měli my k večeři. Musím říct, že tahle polívčička je tedy asi nejoblíbenějším jídlem naší Lexie. Vypadá to, že ji má snad i radši než houbové rizoto, které to doposud vyhrávalo. Dokonce si dvakrát přidávala!

Silvestr a jiné

2011-01-11T11:37:00.010+01:00

Až včera jsem si všimla, že už to jsou zase minimálně dva týdny, co jsem něco napsala. Tak se pokusím shrnout, co se dělo.

Na Silvestra jsme šli na základnu do obchoďáku, půjčit si nějaké filmy na večer, ať máme na co koukat. Jak jsme to tam tak procházeli, všimla jsem si elektrického klavíru, který byl ve slevě a za úžasnou cenu. Tak jsem na George udělala "prosím, prosím, smutně koukám" a piáno mi koupil k narozeninám, které budu mít na konci měsíce. Je to fajn, mít si na co brnknout, když je nálada :)

Když jsme se vrátili dala jsem se do vaření a pečení a k večeři byla kachýnka se zelíčkem a knedlíkem. Knedlíky jsem dělala poprvé a musím se pochválit, protože se mi povedly úplně krásný. Tak jsme si s Georgem pochutnali, pak jsme odpálili pár rachejtlí z balkónu než šla Lexie spát, aby z toho taky něco měla, ale akorát ji to rozbrečelo. V noci se pak ještě párkrát budila kvůli tomu hluku, ale jinak dobrý. Nejvíc si to samozřejmě užíval George, v Peru se sice ohňostroje dělají, ale v USA jsou ve většině států zakázaný (ty domácí). Ani nám nevadilo, že jsme nikam nešli, protože kolem půlnoci jsme měli krásný výhled na parádní show. Snad všichni ve městě si nakoupili rachejtle, takže to tu lítalo asi půl hodiny v kuse.

V sobotu k nám měla přijet kamarádka, co bydlí na základně Ramstein, ale jelikož jí manžela posílají na pár týdnů pryč, rozhodla se poslední víkend strávit s ním. Tak jsme měli společnost aspoň v neděli, kdy k nám kamarádka Alicia přišla s manželem Brandonem na večeři. Vařila jsem peruánské Lomo Saltado a všem moc chutnalo. Byl to moc prima večer. Škoda, že si ho teď na pár měsíců nebudeme moct zopakovat, protože Alicia odjíždí na misi.

George posílají na konci ledna na školení, ale pryč bude akorát týden a ještě asi jen hoďku a půl pryč, takže nic hroznýho.

Teď máme před sebou prodloužený víkend, jelikož v pondělí se slaví den Martina Luthera Kinga. Tak bych to viděla tak, že v sobotu pojedeme do Ikey, abychom mohli konečně dodělat pokoj pro hosty/kancelář a v pondělí bychom se mohli jet podívat do Lucemburku. Záleží ovšem na počasí, třeba to prohodíme. Dneska prší.

Také se musím zmínit, že už jsem zpátky v tomhle století. Kolem Vánoc jsem psala synovi naší paní domácí, jestli by nám maminka nechtěla koupit myčku - mytí nádobí s pěti litry horké vody není žádná sranda. A asi jsem se docela trefila v dobrý čas, třeba kvůli daním, protože druhý den Alex přišel, že mamka souhlasí. Dneska přišli dva instalatéři a milou myčku nainstalovali!! Takže moje chudinky ručičky už konečně nebudou krvácet od toho, jak jsou suché a já toho přes den zvládnu víc, protože nebudu muset trávit tolik času u dřezu - teď už jenom u sporáku. A taky budu moct zaměstnat George nandaváním a vyndaváním nádobí - teď jsem si to myla sama, protože George s těma 5 litrama umyl akorát tak jednu skleničku, zatímco já zvládla zaplnit celý odkapávač.

Lexie je dneska 11 měsíců. Pořád nemůžu věřit tomu, že jí za měsíc bude rok. Včera to na mě nějak dosedlo. Na internetu jsem objednala věci na narozeninovou oslavu - balonky, dekorace, talířky, kelímky, pozvánky atd. Balík přišel včera, tak jsem to tak prolejzala a v tom si to uvědomila. Už to není žádný miminko, ale velká holka.

Také jsem si minulý týden zašla do školy na základně, abych se informovala o stipendiích, kurzech a podobně. Dostala jsem spoustu papírů, které jsem vyplnila a jestli je tam George dneska odevzdal, tak asi v únoru začnu první kurzy. Dneska, až se vrátí, tak si ještě budu muset zajet do knihovny, abych si vyřídila to stipendium - takový krásný, jako jsem měla v Oklahomě není, ale lepší něco, než nic.

Tak to by bylo..

2010-12-30T14:04:00.006+01:00

Dneska jsem Lexie orestovala brokolici. Pár lžiček jsem ji nakrmila a zbytek už si dojedla sama. Pak jsem jí samozřejmě musela vykoupat. Teď už leží v postýlce a spinká, tak můžu jít vytírat :)

Ne, ne, ne!

2010-12-28T21:54:00.001+01:00

Nevím, jestli jí to fakt nechutná nebo si z nás jen dělá srandu :)

Bílé Vánoce

2010-12-26T21:56:00.020+01:00

Tak se nám letos zase "poštěstilo" a měli jsme bílé Vánoce. A jelikož každou chvíli něco přisněží, vypadá to, že to tu bílé ještě chvíli bude. Z okna je to fajn, když někam musím jít s kočárem, už to žádná sranda není. Tak vycházím akorát na nákup, na procházky to opravdu není. Posledně jsem se s kočárem nemohla ani dostat přes silnici - tašku s nákupem jsem musela nechat na chodníku, přenést kočár a pak se vrátit pro nákup.

Štědrý večer nám vyšel tak napůl. Jelikož Lexie byla odpoledne už nějaká unavená, bylo jasné, že do večeře nevydrží. Tak jsem ji hezky nakrmila a dala spinkat. My jsme večeřeli až po sedmé večer. Dárky jsme měli rozbalovat, podle peruánské tradice o půlnoci, ale George už je několik dnů nemocný a byl moc unavený, tak jsme to nakonec rozbalili už v jedenáct. Musím říct, že jsem tento rok byla moc hodná a to mi ještě ani nepřišel dárek od Georgových rodičů. Lexie pak dárečky dostala ráno. Rozbalovat jsem je teda musela sama, ale i tak měla z nových hraček radost, i když z toho stejně ještě nemá rozum :)

Dneska jsem uvařila takové menší hody, ve stylu amerických Vánoc - dodatečně. Místo krocana jsem ale zvolila kuře, protože krocana bychom jedli ještě po Novém roce :) Kuřátko jsem upekla na zelenince a rozmarýnu, jako přílohu jsme měli divokou rýži, smažené batáty, mrkvičku, nádivku a domácí brusinkovou omáčku. Mňamka. Teď už mě čeká jen to nádobí.. :((

Celý víkend jsme ale hezky prolenošili. Na svůj dlouhatánský seznam věcí, které chci/musím udělat se vrhnu až George začne chodit do práce. Jde až ve středu a to jen na dva dny. Pak už jen nakoupíme nějaké rachejtle a Silvestr je tady!!

Dodatečně :)

2010-12-25T10:25:00.006+01:00

Včera jsem to nějak nestihla, tak aspoň dodatečně! Doufám, že jste všichni měli krásné Vánoce a Ježíšek vám přinesl, co jste si přáli. Teď už jen zbývá vám přát, abyste do nového roku vstoupili pravou nohou a byl pro vás šťastným!

Už jsme zase zpátky doma

2010-12-21T20:07:00.004+01:00

Minulou středu jsme se s Lexie vrátily z naší týdenní návštěvy v ČR. Hezky jsme si to, tak předvánočně užily - celý týden se nesl, jak jinak, než v duchu návštěv. Vyfasovaly jsme slušnou dávku cukroví (každý přispěl svou dávkou do mlejna), takže jsem po návratu už ani nepekla a péct nebudu. Letělo se hezky tam, i zpátky, při zpátečním letu se dokonce Lexie zamilovala do takového černovlasýho kudrnatýho kluka asi v mém věku, vzájemně se na sebe asi deset minut usmívali, až z toho Lexie usnula :) A jak tak koukám na to počasí, jak u vás, tak u nás, tak jsme to měly jen tak tak. U nás už půl metru sněhu, George téměř pravidelně začíná pracovat s dvouhodinovým zpožděním, aby nemuseli na tom sněhu jezdit po tmě a dnes dokonce nemusel do práce vůbec. Jinak ale kluky v pátek ráno samozřejmě potěšil talířem cukroví, co jsem mu připravila. Prý byl snědený, ještě než ho stačil postavit na stůl.

V pátek jsme také šli na večeři k jednim našim známým, ale jelikož mi George dal vědět až pozdě a já už vařila, jídlo jsme tam nesli my - dělala jsem hovězí na víně. Mňamka. Po večeři jsme si zahráli poker, což pro mě bylo poprvé, ale šlo mi to tak, že jsem nakonec málem vyhrála. Ale bohužel, balík peněz mi o kousek unikl a nakonec si $80 domů nesl jeden z kluků, a ten můj to taky nebyl :)

V sobotu jsme pak, jak jinak, jeli zase do Ikey. Už se nemůžu dočkat, až to nakupování nábytku budeme mít za sebou. Tentokrát jsme pořídili knihovnu do obýváku. Už to tam vypadá docela hezky, tak jsem vám to vyfotila. Samozřejmě ještě George musí zorganizovat ty kabely na zemi, musíme dokoupit malý stoleček vedle pohovky a jednu stěnu jsem ani nefotila, protože na ní nic není :)

A za chvíli už tady máme Štědrý večer. Až to dopíšu, asi se dám do balení dárků. Ve čtvrtek dojedeme nakoupit, abych mohla upéct vánočku a připravit salátek. Rozhodli jsme se, že naše Vánoce budeme slavit jako již tradičně - česká večeře v šest večer a rozbalování dárků o půlnoci jako v Peru. Lexie si ale svoje dárky bude rozbalovat už po večeři, abychom ji nemuseli zbytečně budit. Uvidíme, jak to vymyslíme příští rok. To už ji třeba vzbudíme :)

Tak to všechno zvládněte a zatím!!

Santa

2010-12-05T22:19:00.002+01:00

Tenhle víkend nám vyšel asi tak do tří čtvrtin. Nestihli jsme jen ten vánoční trh v Koblenz, protože už jsme z té Ikey byli unavení až až. Koupili jsme si koberec do obýváku, lampu, konferenční stolek a závěsy, které ještě musím zkrátit a založit. A ještě pár drobností. Místo trhů jsme tedy jeli domů, kde jsme dozdobili vánoční stromeček, letos v modré barvě, sestavili jsme stolek a lampu a přivrtali garnýže.

Dneska jsme jeli na vánoční nákupy na leteckou základnu Ramstein. Myslím, že jsme se sháněním dárků byli celkem úspěšní, až na to, že jednu z hraček, co měla Lexie dostat k Vánocům si přivlastnila už v nákupním košíku a pak mi také vyprodali elektrický klavír, který měli ve slevě :(

Lexie jsme také nechali vyfotit se Santou Clausem, který se jí tedy očividně nelíbil, i když byl moc hezkej, dokonce si myslím, že ty fousy měl opravdový. Tak ho měla místo čerta :)

Vrátili jsme se strašně pozdě, protože cestou začalo docela dost sněžit. Snad se to do středy trochu zlepší, protože s Lexie odlétáme na týdenní návštěvu do Čech!

Adventní poleno

2010-12-03T11:18:00.004+01:00

Z vánočního trhu v Bitburgu.

Bordelářka :)

2010-12-02T22:57:00.003+01:00

Z kyblíčku už je vyhazovat umí, teď ji ještě naučit, házet je tam zpátky, když je dohráno :)

Ráček

2010-12-02T22:55:00.001+01:00

Najednou se v pondělí, z ničeho nic, začala plazit pozadu :)

Sama stojí

2010-12-02T22:49:00.002+01:00

A už jí to i docela jde. Chyták je ale v tom, že musí něco držet v ruce :) Ale už nás občas i překvapí a stoupne si úplně sama, aniž by se něčeho přidržovala! Většinou se tak rozhlédne kolem, usoudí, že by to už stačilo a pomaloučku si zase sedne.. :)

Den Díkuvzdání a prodloužený víkend

2010-12-02T22:26:00.005+01:00

Paříž se nekonala. Jelikož předpověď počasí hlásila sněžení na celý víkend, rozhodli jsme se výlet odložit až na jaro - nebyl by to asi nejlepší nápad, celý den courat po městě s Lexie v kočárku. Ale i tak jsme si to hezky užili.

Ve čtvrtek, na Den Díkuvzdání, jsme byli pozvání k našim kamarádům na večeři. Hezky jsme se nadlábli, popovídali si a zahráli si na Wii - hráli jsme hru, u které máte na ovládání nasazený volant a řídíte autíčko. Lexie se to moc líbilo, tak si kamarád z jeho ovládání sundal ten volant a dal jí ho na hraní. Jenže Lexie není hloupá, viděla, že v tom to ovládání není a volant mu šoupla zpátky :)

V pátek jsme šli na otevření vánočních trhů v Bitburgu, kde bydlíme. Zastavili jsme se v restauraci na večeři, okoukli těch pár stánků, co tam bylo, koupili jsme si hezkou dekoraci na sváteční stůl a šli jsme zase domů.

V neděli jsme vyrazili na vánoční trhy v Bernkastelu. Bylo to poprvé, co jsme byli v tomhle městě a byli jsme úplně unešeni - krásná atmosféra, nádherné domy a uzounké uličky jako v Praze. Stánkařů tady bylo opravdu požehnaně, i přes velkou zimu.

Jinak jsem se také dala do pečení cukroví. Začala jsem banánkama, protože ty se mi vloni moc povedly - si teda aspoň myslím :) A hned jsem udělala tři várky, asi z kila mouky, takže jsem to dopékala ještě druhý den. Budu je muset rychle slepit a pocintat čokoládou, než mi je tu sní na sucho - Lexie strašně chutnají, tak jí jich asi pár nechám bez marmelády.

V pondělí jsme byli na takové menší kontrole s Lexie. Změřili nám ji a zvážili, takže už víme, že měří 73,5 centimetrů a váží 9,5 kilogramů. Také se dneska vysvětlilo, proč byla poslední dobou tak ufňukaná a nechtěla spinkat - vyrostly jí další dva zuby, má jich tedy už osm!!

Když nám sníh nepřekazí plány, tak bychom v sobotu rádi zajeli do Ikey (no jo, už zase, ale někde ty záclony koupit musím, ne? :) a potom bychom se ještě stavili na vánočních trzích ve městě Koblenz. V neděli pojedeme asi na leteckou základnu Ramstein, dokoupit nějaké vánoční dárky pro Lexie. Také jsme tam chtěli koupit vánoční stromek, ale nakonec jsme našli takový docela hezký tady ve městě. Teď už jen sehnat světýlka za rozumnou cenu a můžeme strojit. Zatím je stromek v chodbě, ještě zasíťovaný a Lexie se ho strašně bojí.. budu to muset natočit :))

Kde začít??

2010-11-22T11:52:00.006+01:00

10.listopadu jsem ráno dojela vyzvednout mamku na letiště do Bruselu. Cestou přes Německo byla strašná tma a mlha, takže to za moc nestálo, ale hlavní je, že Lexie spala. V Belgii už pak byly i nějaké lampy podél dálnice a rozednilo se, ale také jsme uvízly v zácpě. Nakonec jsme se tam ale dostali, babičku vyzvedly a dovezly si ji zpátky. Měla tu návštěvu u nás teda kraťoučkou, protože večer jsme s Georgem šli na jeho slavnostní předávání diplomů a druhý den po poledni jsme odjížděli do ČR. To byla snad nejhorší cesta, co jsme podnikli, ale zvládlo se to taky. Zpátky, po několika návštěvách, zábavě a setkáních jsme jeli už v neděli, protože George nemá už moc dovolené - a co má, si šetří na léto ke svým rodičům a možná i konečně nějakou dovolenou :)

Koho jsme nestihli navštívit posledně, snad stihneme s Lexie v prosinci, protože jsem nám včera koupila letenky. V Čechách budeme od 8. do 15. prosince.

Tenhle týden mám ale před sebou spoustu vaření a plánování. Ve středu mají u George v práci oslavu Dne díkuvzdání, slíbila jsem, že udělám nádivku a domácí brusinkovou omáčku a ve čtvrtek je Díkuvzdání samo. To budu vařit asi už od rána. Vloni jsme měli jídla, že se nám to ani na stůl nevešlo - krůtu, nádivku, smažené batáty, brusinkovou omáčku, karamelizované zelené fazolky a já nevím, co ještě :)

A jelikož tento víkend nám začíná už ve středu, rozhodli jsme se udělat si od pátku výlet do Paříže. Původně jsem hledala hotel, ale teď nás k sobě pozvala kamarádka, která tam bydlí, takže možná ani ten hotel nebudeme potřebovat, což by bylo fajn.

Po víkendu podám hlášení, jak to všechno dopadlo.. :)

P.S.: Jak tak na to koukám, tak teda nevím, kdy budu péct nějaké to cukroví??? :))

Vysmátá pradlena

2010-11-03T22:15:00.002+01:00

Ještě za tepla.. :-)

2010-10-31T11:41:00.003+01:00

Už jsem sem dlouho nedala žádnou mňamku, tak tady je aspoň včerejší večeře - Chicken pot pie, což je vlastně krémová kuřecí polévka, která se zapeče v misce přikryté těstíčkem. Byla to dobrota.

Táta

2010-10-29T16:25:00.001+02:00

Takhle to tu žvatlá už od rána, slinta jedna :-) A já jí pořád říkám, že je v práci..

S pomocí, ale chodí!

2010-10-28T20:37:00.000+02:00

Ta se chechtá :)

2010-10-28T20:11:00.009+02:00

Konečně píšu ze svého počítače, místo notebooku. Je to prima, mít pod prsty opravdickou klávesnici. Na moc dlouho ho ale mít nebudu, protože z něj akorát přetahám fotky na externí disk a pak ho odvezeme ségře. Mě se pak koupí nový, na což si samozřejmě nestěžuju :)

Georgovo školení probíhá zatím dobře. Teda pro něj - všechny testy zatím udělal, tak to tak snad půjde i nadále. Já osobně si začínám připadat jako svobodná matka, když se mi domů vrací až kolem půl sedmé a Lexie chodí spát v sedm. No, tak budu mít aspoň trénink na to, až mi George pošlou do Afghánistánu.

Od posledního příspěvku se tady toho nějak moc ale nedělo. Dojeli jsme do Ikei pro tu sedačku, stoly už máme taky jakž takž zabydlené, no už to tu vypadá trochu líp. Tenhle víkend budeme doma, musíme ještě dokončit malování obýváku a předsíňky, dověsit rolety a tak.. no prostě strašná zábava :)

Minulou neděli jsme jeli na leteckou základnu Ramstein, která je od nás asi hodinku cesty. Doufali jsme, že si konečně nakoupíme nějaké oblečení, ale je to hrůza. Všechno strašně drahé a výběr taky nic moc. Stejně jako mimo základnu. V tomhle mi ta Amerika chybí asi nejvíc. Asi budu muset začít nakupovat přes internet. Což o to, pro Lexie by to ještě šlo, ta to stejně zkoušet nemusí, ale sobě si třeba džíny bez zkoušení nekoupím. Tak uvidíme, jak to dopadne, ale v tomhle odhledu jsem z toho tady strašně zklamaná. Aspoň ten chleba tu mají ale lepší než američani :)

Jinak jsem v týdnu koupila mamce letenku, aby nám sem mohla přiletět pohlídat na jeden večer Lexie, abychom s Georgem mohli na to jeho slavnostní ukončení toho školení. Kamarádka, která by nám ji jinak pohlídala bude v ten den zrovna v Belgii, tak jsme to museli řešit takhle. Cenově to nevyšlo o moc dráž než někomu za to hlídání platit, tak už se Lexie může těšit na babičku. Moc dlouho si tu ale nepobyde, protože hned na to ji odvezeme zpátky do Čech, kde zůstaneme na víkend.

No, a závěrem se tedy ještě zmíním o aktuálním počtu zubů u Lexie :) Tenhle týden se prořízl pátý a vypadá to, že zítra nebo pozítří přibyde šestý!

Říjen v plném proudu

2010-10-10T14:52:00.007+02:00

Zítra bude Lexie osm měsíců. Ten čas tak letí, to je hrozný. Minulý týden se ji prořízl čtvrtý zoubek. Bude tedy mít dva nahoře, dva dole. Také konečně začala říkat máma. Občas do toho přihodí i bába, ahoj, OK a pak nějaké žvatlaniny, co nemají ani hlavu, ani patu :-)

Minulý víkend jsme byli v IKEE. Potřebujeme to tady už konečně dodělat. Nutně. Koupili jsme pár poliček do kanceláře/pokoje pro hosty, odkládací stolek do jídelny a pár dalších drobností. Zítra je americký svátek (Columbus Day), George nemusí do práce, tak tam pojedeme znovu. Podařilo se mi totiž prodat náš gauč a můj psací stůl. Gauč se sem sice vešel, ale byl takový moc velký na ty prostory, tak jsme se rozhodli ho prodat. Dala jsem ho na internet, na stránky, kam místní americké vojsko dává na prodej své věci, a za čtyři hodiny byl prodán a druhý den odvezen. To samé i s mým psacím stolem. Jelikož v tomhle bytě budeme muset s Georgem mít naše stoly vedle sebe, moc dobře to nevypadalo, že máme každý úplně jiný. Tak si pořídíme nové, stejné.

Také jsem včera začala chodit plavat. Teda začala jsem už asi před dvěma týdny, ale od té doby se nic nedělo, tak to snad ani nepočítám. Něco s tou svojí hroznou váhou musím už udělat. Původně jsem chtěla chodit dvakrát-třikrát v týdnu večer, jenže večery máme dost nabyté, tak chodím ráno o víkendu. Je tam v tu dobu i míň lidí, večerní slalomy člověku akorát zkazí náladu.
A na pár týdnů nás teď asi nečeká žádný výlet. Georgovi totiž začala škola. S povýšením, které jsem zmiňovala v jednom z předchozích příspěvků, totiž přichází více zodpovědnosti a je potřeba více "vůdcovských" schopností. Školení se koná přímo na základně, takže a během následujících pěti týdnů George čeká spousta domácích úkolů, nějaká ta veřejně prospěšná práce a na závěr slavnostní absolventský večírek, na který si budu muset sehnat šaty a hlídání :-)

Dýňový Festival

2010-09-27T11:48:00.003+02:00

Od té doby, co jsme se vrátili, samozřejmě neleníme. V týdnu jsem se to tu snažila trochu pofackovat a jelikož už mě ty krabice a všechen ten bordel po celém bytě fakt štval, rozhodla jsem se všechny věci, které ještě nejsou roztříděné a uložené, přestěhovat do pokoje pro hosty. Takže tam je teď skladiště, ale aspoň zbytek bytu už vypadá docela hezky. Postupně se tím budu tenhle týden prokousávat, no, vypadá to, že i ten týden po tom :-)

V pondělí nám měli nainstalovat internet, jenže jelikož pán potřeboval klíčky od sklepa, které my nemáme, muselo se to přesunout na pátek. Ale už je to dobrý, můžem volat! :) Také jsme mi koupili mobila, takže už konečně m ůžu být ve styku se světem.

V sobotu jsme s naší kamarádkou Katrinou a jejím synem Xavierem jeli na Dýňový Festival do městečka Hitscherhof, teda spíš to byla nějaká vesnička, nic jiného kromě dýní a polí jsem tam neviděla. Ale bylo to prima, tu kamarádku známe už z Oklahomy. Převeleli ji sem pár měsíců před náma a od té doby jsme se neviděli - jsou na jiné základně než my, asi hodinku a půl od nás. Na festivalu jsme se hezky prošli a pokoukali po zboží, většinou ručně vyrobeném, a George teda koupil na co přišel, takže jsme si domů přivezli neuvěřitelně drahé kokosky, mandle v čokoládě, kávová zrna v čokoládě, medové víno, keramické ptáčy do květníku, domácí mošt a nevím, co ještě :-)

Sláva nazdar výletu!

2010-09-27T11:13:00.008+02:00

Minulý pátek jsme se vrátili z Čech. Za ten týden, co jsme tam byli, jsme toho stihli docela dost, ale samozřejmě spoustu návštěv a setkání máme odložených na příště.

Cesta nám trvala asi devět hodin, včetně přestávek - na čůrání, protažení, krmení a přebalování.

Cestou do ČR jsme o Lexie přes celé Německo ani nevěděli, pak už jí to začlo otravovat a u Prahy si začala stěžovat. Ale zpátky už to bylo lepší, už jsme nebyli t

ak napakovaní a mohla jsem si s ní tedy vzadu sednout - tak jsme si tam povídaly, chrupaly piškotky, cucaly džusík a hned bylo líp :-)

A jinak, co jsme dělali. S babičkou a ségrou jsme vzali George a Lexie na houby. Pro Lexie to bylo vůbec poprvé a pro George poprvé, co našel něco jedlého - řádně jsme ho proškolily, teda hlavně babička, protože já žádný houby nenajdu a stejně se v nich moc nevyznám. Docela rostly. Z úlovku nám pak mamka udělala smaženici, kterou jsem si dala jen já, protože George houby nejí. Teda aspoň ne v takovým množství, v bramboračce je snědl.

Také jsme si udělali s Georgem a Lexie výlet na Český Šternberk. Cestou tam jsme si omylem trochu zajeli kolem Kácova, tak jsme aspoň zavzpomínali na Dášu a Janee. Nakonec jsme to ale našli a dokonce jsme měli i prohlídku bez čekání a v angličtině, kterou jsem tedy půlku překládala, protože slečna s tím měla krapet problémy. Cestou zpátky jsme se stavili v Janovicích na hřbitově za jedním mým dědečkem a také v Malešově, za dědečkem druhým. Pak už jen procházka a obídek v Kutné Hoře.

V neděli jsme jeli s babičkou a bratrancem Aleškem navštívit tetu Blanku v Trstěnicích u Litomyšli. Po výborném obědě jsme to museli trochu rozchodit a tak následovala procházka.

No, a samozřejmě nesmím zapomenout, že jsme se s Lexie byli podívat, jak ta její babička hezky trénuje :-)

Na tréninku se jí moc líbilo, na opravdovým fotbale už to pak bylo horší.. :-)

Jedeme do Čech!

2010-09-07T17:03:00.005+02:00

Konečně nám to vyšlo a George si bere dovolenou. Ve čtvrtek ráno vyjíždíme, směr Kutná Hora. Plánovaný pobyt je na týden, prý na dýl ne, když za měsíc můžu přijet znova – to mi George řekl, tak ho budu muset držet za slovo :-)

Mimo jiné, také jsme přišli na to, že tu pravděpodobně místo tří let budeme na čtyři roky! Tak to vypadá, že Lexie bude chodit i do německé školky! - samozřejmě by mohla chodit do té na základně, ale když můžu mít tu německou zadarmo, tak proč ne?

Už na to přišla!

2010-09-07T17:00:00.001+02:00

A batolí se po kolenou! Jelikož tu máme dřevěné podlahy, tak se jí to trochu klouže, ale jde jí to. A to jí ještě není ani sedm měsíců, je to šikulka. Poslední dobou se taky vytahuje v postýlce. Místo spaní stojí na kolenou a čučí ven a posledně dokonce stála na nohou! Než se naděju, budu ji tu honit po bytě :-)

Jinak co se jídla týče. Včera jsme konečně koupili židličku (foto přidám později), tak to bude jednodušší. Se vším tím stěhováním jsem jí buď krmila na klíně, nebo na zemi v sedě atd. Ale jedla i tak. Ovoce má nejradši, to je samo (jablíčka, hrušky, banán..), ale zeleninkou taky nepohrdne (hrášek, mrkvičku, sladké brambory, tykev? - nebo jak se řekne squash :-))

A teď začneme pracovat na dudlíku. Dneska jsem se dočetla, že Americká Pediatrická Akademie doporučuje zbavit se dudlíku v šesti měsících. To už jsme teda prošvihli. Ne že by mi nějak extra záleželo na tom, co doporučujou, ale asi to bude jednodušší, začít se ho postupně zbavovat teď, než později, když už z toho Lexie bude mít víc rozumu. Uvidíme, jak nám to půjde. S lahvičkou by se podle nich, měla Lexie rozloučit v roce. Momentálně jsme na čtyřech denně a pracuju na snížení na tři. Ale uvidíme, jak Lexie bude spolupracovat :-)

Wittlich - Prasečí festival

2010-09-07T16:57:00.002+02:00

Den po našem výletě do Trieru, jsme jeli do nedalekého městečka Wittlich, na Prasečí festival. Prý tam někde měli prasata na rožni, my našli jen průvod, kapely, stánky s občerstvením a suvenýry a pouť. Tak jsme se prošli, dali si klobásku a pak zmrzku, George mi koupil perníkové srdce a Lexie malého dřevěného kašpárka a jeli jsme zpátky dom.

Náš první výlet

2010-09-07T16:49:00.008+02:00

Ještě než jsme se nastěhovali do našeho nového hnízdečka, zúčastnili jsme se hromadného výletu do nejstaršího německého města, Trieru. Akce byla organizována rodinným centrem na základně a je určena pro všechny nově příchozí. Autobusem nás ze základny dovezli na vlakáč a pak už jsme jen nasedli a jeli. Po procházce městem a pokoukáním po několika památkách jsme zašli všichni společně na oběd, pak pár dalších památek, zmrzlinka a zpátky na vlak.

Celkem bych to tipla, že skupina měla asi 30-40 lidí, z toho pár rodin s dětmi, několik z nich i s miminkama. Nejstaršímu mimču bylo osm měsíců, pak tam byl jeden pěti měsíční klučík a jeden dvouměsíční. Lexie byla jediná holka!!

Hezky jsme si to užili, jelikož dokonce i počasí vyšlo krásné a překvapivě nepršelo, jako je tady zvykem. Lexie byla úplně výborná, je to prostě dobrá cestovatelka! Naštvala se jen jednou, to když jí v restauraci spadl kus chleba, co dostala a co jí tak chutnal :-))

Jak se zabydlujeme

2010-09-07T16:44:00.005+02:00

Nějak mi to zase dlouho trvalo, než jsem se dostala k napsání příspěvku, ale ta spousta krabic na vybalování je mi omluvou :)

Jak jsem již zmínila někde níže, rozhodli jsme se k pronájmu bytečku ve městě. Ve čtvrtek to budou dva týdny od té doby, co nám sem přivezli naše věci a teprve teď se z těch krabic začínáme trochu vyhrabávat. Vyprázdněné už jsou téměř všechny, ale ještě to bude chvíli trvat, než si každá věcička najde své místo – samozřejmě asi nejjednodušší by bylo dát věci úplně stejným způsobem, jako jsme měli v Oklahomě, jenže německé domy, na rozdíl od těch amerických, nemají vestavěné skříně, takže se potýkáme s nedostatkem prostoru pro skladování. Letectvo nám sice na dobu našeho pobytu zapůjčilo 5 skříní (a taky pračku se sušičkou, ledničku – máme tedy dvě, mikrovlnku a dva transformátory), jenže to je tak akorát pro oblečení a povlečení. Už jsme tedy i zvládli náš první výlet do Ikei, kterou teď máme podstatně blíž než v USA. Koupili jsme nové poličky do koupelny, žaluzie (ale takové ty látkové, nevím, jak se jim jinak česky říká) – samozřejmě záclony budeme mít také, ale na ty se vrhneme až příště. A také jsme koupili stolek a poličky do kuchyně, která je tedy již jako první celá dostěhovaná.

Lexie má z nás největší pokoj, aby se jí tam hezky lezlo a hrálo. No, a třeba v něm nebude dlouho sama, tak abychom pak zas za chvíli nemuseli znovu stěhovat :) Ještě by se jí tam hodil koberec, ale musíme postupně.

Internet bohužel ještě nemáme. Nejdříve jsme se dlouho rozhodovali, s jakým poskytovatelem si ho pořídíme a teď už jen čekáme, až nám ho přijdou nainstalovat. Prý to tu dlouho trvá.

Teď k tomu mému řidičáku. Nejdřív musím upřesnit, že nejde o klasický německý řidičák. Otázky a materiál jsou přeložené z toho německého, ale na konci se obdrží řidičák, který je určen pouze pro členy (a rodinné příslušníky) amerického vojska. USA má totiž nějakou dohodu s Německem a všichni, co tu žijí a chtějí tu řídit, si ten řidičák musí pořídit. Je vydáván na základě amerického ŘP, nebo řidičáku jakéhokoliv jiného státu. Tak po tom, co jsem nastudovala celou příručku, zkusila si jeden test o sto padesáti otázkách, jsem šla na ten opravdový a jelikož můj americký řidičák mi stěhováci omylem sbalili v Oklahomě, vytasila jsem svůj český (ještě, že jich mám tolik :-) Hned jak to paní viděla, řekla, že test dělat nemusím a šla mi rovnou vystavit ten řidičák pro vojsko. Jak by Dáša řekla: „Každej!“ Druhá paní na to teda nevěřícně koukala, měla jsem teda štěstí, že aspoň jedna z nich věděla co dělá, ale je to teda hrůza, mohli jsme mít naše auto o týden dřív a nemuseli jsme otravovat lidi kolem. No,co se dá dělat, hlavně, že můžu řídit a zopakování taky neuškodilo. Teď už si jen musím zvyknout na chodce, ty jsme v USA neměli :-))))

Na kolena... :-)

2010-08-16T14:01:00.011+02:00

Snaží se přijít na to, jak lézt po kolenou :-))

▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒

2010-08-16T10:53:00.001+02:00

Stěhujeme se!!

2010-08-15T19:33:00.003+02:00

Shodou náhod na téhle základně také bydlí jedna naše kamarádka, se kterou jsme se seznámili už před pár lety v Mississippi. Co jsme se neviděli, vdala se a i s manželem, který je také u letectva, stejně jako ona, ji před pár měsíci poslali sem. Včera jsme s nimi šli na večeři do italské restaurace.

Také nás vzali znovu se podívat na ten byteček, o kterém jsem se posledně zmiňovala. Rozhodli jsme se, že si ho vezmeme. Nejlepší na něm asi je to umístění, přímo v centru, už se těším, až nebudu muset pro každou blbinu autem a budem s Lexie moct chodit na procházky do města :)

V pondělí jdeme sepsat smlouvu a když půjde všechno podle plánů, měli bychom se stěhovat 23.srpna.

Koukala jsem se na mapě, co tam přímo kolem je a zatím jsem přišla na to, že asi pět minut CHŮZE od toho bytu je vodní a saunový park! Tak konečně začnu zase plavat a třeba jednou týdně bych se šla vyčvachtat i s Lexie, ať se moc nenudíme - i když to nám teď asi se vším tím vybalováním na chvíli hrozit nebude :-))

Městečko se jmenuje Bitburg a má asi 13 000 obyvatel a jako každému správnému německému městu mu samozřejmě nechybí ani pivovar. Místní značka se jmenuje Bitburger. Jinak také mají zoo, jezero, spoustu obchůdků a restaurací atd., takže to vypadá, že o zábavu budeme mít postaráno :)

Usměvavá slinta :-)

2010-08-15T16:16:00.003+02:00

Holky cestovatelky

2010-08-13T22:19:00.004+02:00

Ještě než jsme odletěly a rozloučily se s kamarády a s Oklahomou, stihla jsem spíchnout dvě prošívané deky. Ta první, černobílá, je vzor, který v tom kurzu musí dělat každý na své první dece. Po té, už si můžete vzor vybrat sami a tak jsem ušila tu červeno-bílo-modrou. Nakonec se nám krásně hodila na letišti, rozložila jsem ji přes takovou širokou lavici, na které jsme "kempovali" a Lexie se po ní prolézala.

A teď k tomu letu. Americké letectvo se na nás vyřádilo a tak jsme z Oklahomy odlétali už v neděli v sedm hodin ráno. Lexie prospala celý let do Chicaga, kde jsme přistáli kolem deváté ranní. V jedenáct se odlétalo do Baltimoru a Lexie celý let znovu prospala. Přistáli jsme ve dvě odpoledne, vyzvedli kufry a čekali do dvou do rána na let do Německa. Ale docela to uteklo, Lexie si v mezičase schrupla na výše zmiňované lavici, trošku si tam polezla a pohrála a v osm zavřela očka a probudila se půl hoďky před přistáváním v Německu. Jelikož letectvo platilo Lexie její letenku, měla sedačku sama pro sebe, tak jsem tak akorát dala její autosedačku a bylo to. Rozhodně o dost jednodušší, než když jsem ji měla cestou k Georgovým rodičům na klíně. A my jsme tentokrát téměř celý let také prospali, takže to všem rychle uteklo.

Teď už jsme na hotelu a zvykáme si na teplotní rozdíl :) Dali nám "pokoj" se třemi ložnicemi, dvěma koupelnami, pračkou, sušičkou, kuchyňí, jídelnou a obývákem.. po tom dvouměsíčním spaní na rozkládacích lůžkách jsme dokonce uvažovali, že bychom každý spali na samostatné posteli :-)

Jinak to ale samozřejmě všechno není růžové. Auto už tady sice máme, což je štěstí, ale nedají nám ho, dokud si aspoň jeden z nás neudělá německý řidičák. Teoreticky si myslím, že auto bych tu s českým řídit mohla, jenže na zaregistrování je potřeba ten německý - a auto vám bez zaregistrování nevydají. Nejbližší termín na ten řidičák je v úterý, takže se o víkendu začínáme učit a doufáme, že to aspoň jeden z nás udělá, protože takhle musíme pořád někoho otravovat, aby nás vozil. Pro mě už to bude čtvrtý řidičák, asi mě to bude nadosmrti pronásledovat, nevím, kolik jich ještě budu potřebovat - už jsem dělala ten český, pak jeden v New Jersey, Oklahoma si mě taky vychutnala a teď navrch ten německý. Za pár let se mi to už ani nevejde do peněženky :-)

No, a samozřejmě hledáme něco k bydlení. To že nemáme k dispozici auto, to rozhodně nezjednodušuje. Už jsme se byli podívat asi na čtyři domky. Vlastně jeden z toho byl byt. Ty domy teda nic moc, vypadá to, že Němci pronajímají svoje staré baráky a za americký prachy si staví nový a pěkný pro sebe. Dneska jsme dokonce byli asi v té nejmenší vesnici, co jsem kdy viděla. Je tam jen jedna uzounká silnička, co vede do lesa a podél ní je 11 baráků. Byli jsme se tam podívat na dva z nich a ta paní k tomu vlastnila ještě jeden, nebo možná víc, ale na to už jsme nepřišli :-) No, prostě bych tam přes den asi byla s tou paní, s krávama a s husama sama. To se mi moc nechce, takže ty šly rychle ze seznamu. Jo, taky nám paní ukazovala, že si tam můžem do sklepa dát brambory. To asi neví, že já víc jak deset brambor najednou nekoupím.. :-) Nebo si třeba myslela, že je s ní na podzim půjdu do pole vybírat, tak si je tam pak můžu dát.. jenže, na to mě teda neužije.. :-)

Pak jsme viděli ještě jeden dům, co byl skoro přímo ve městě. Zvenku to vypadalo docela hezky, ale vevnitř nic moc a v kuchyni bych se ani neotočila, přišlo mi to, jak kdyby dali sporák a dřez to špajzu a k tomu dvě poličky. To na mě teda nebylo, a to si myslím, že zas tak extra náročná nejsem. No, možná jo, ale tohle byla fakt hrůza. A navíc sklep smrděl plísní.

Pak jsme ještě byli v jednom bytečku. Bylo to přímo ve městě, což se mi líbilo - vtipný mi přišlo, že paní zmínila výhodnou pozici domu, hned naproti Kauflandu :-))) Tak bych byla jak babička :-))) Byt měl tři ložnice, dvě koupelny, malou kuchyňku, ale dalo by se to.. takový mi přišlo, že měl kouzlo, nebo jak bych to řekla. Líbilo se mi tam, i když to rozpoložení místností bylo dost divný, takže bychom se tam s Georgem navzájem asi pořád hledali :-)) Ale i tak jsem teda ještě dodatečně tu paní kontaktovala, že bychom se na to ještě rádi jednou podívali, tak uvidíme. Snad to vyjde, jde to tady strašně rychle, tak doufám, že se rychle ozve a nikdo nám to nevyfouk. Držte pěsti!!! Tady je pár foteček toho bytu, jen tak pro představu.

A takhle se chechtá..

2010-08-13T21:56:00.002+02:00

Tak jsem ji lekala, až z toho nemohla asi deset minut přestat... úplnej záchvat smíchu :-)

Lexie už je 6 měsíců

2010-08-13T21:06:00.003+02:00

A se samotným lezením nám vylezl i první zoubek :-) Druhý vypadá, že bude venku každou chvíli.

Lezeme!

2010-07-29T17:24:00.004+02:00

Lexie bylo před čtyřmi dny pět a půl měsíců. Roste jako z vody, vypadá ale taková hubenější, tak si myslím, že se asi ještě víc vytáhla.. no, uvidíme v Německu, kde bude mít svoji šestiměsíční kontrolu, co nám paní doktorka/pan doktor řekne.

Minulý týden jsem jí zkusila dát mrkvičku a ta jí moc chutná, narozdíl od kaše. Nikde ji neplive a sní všechno, co si připravím do mističky. A včera začala lézt!! Jsou to jen takové začátky, ale jde jí to, holce :-) Jinak teda byla včera protivná se spaním během dne, pomalu oka nezamhouřila, ale asi ji trápí zuby. Tak na noc dostala medicínu a hned se jí líp spinkalo.

Abyste měli přehled..

2010-07-29T16:56:00.003+02:00

Předminulý pátek jsme konečně dorazili zpátky do Oklahomy. Ten den už jsme hned spali u kamarádky, u které zůstáváme až do našeho odletu do Německa. Následující den jsme se ještě stavili v našem domě a vyzvedli si posledních pár věcí. Od té doby už dalo by se říct jen tak přežíváme, ale dá se to. U té kamarádky máme jen malinký pokojíček, kam se vejdou naše skládací postele a nic víc.

Úterky večer chodím na kurz prošívaných dek. Já sešiju všechny ty čtverečky, obdélníčky do designu, který jsem si vybrala a instruktorka si to pak vezme domů na prošití a já už to jen pak zaobroubím. Zatím jsem tam byla celkově třikrát, vlastně 2 a 1/2 krát :-), a zvládla jsem ušít dvě deky, které už jen musím zaobroubit. Docela mě to baví, pokusím se s tím pokračovat, až budeme v Německu - snažila jsem se najít nějakou firmu, co by v Čechách dělala to prošívání, ale na internetu se mi moc nepoštěstilo, tak se pak budu muset po tom podívat sama, až tam budu. Když se mi nepodaří nic najít, ta moje instruktorka to dělá za dost slušnou cenu, takže by se to dalo i posílat.

V pátek jsme byli na večeři, rozloučit se s naší kamarádkou Michelle. Její manžel je na rok v Iráku a ona odlétá do Japonska, kde teď bydlí její sestra se svým manželem. Je to tam trošku složitější - sestra té mé kamarádky je vdaná za bratra toho kamarádčina manžela. Takže bratři si vzali sestry :-) V tom Japonsku jsou kvůli letectvu. A kamarádčina sestra je těhotná, tak Michelle za ní jede, aby tam mohla být, až se miminko narodí. Mimo to tam její manžel také přijede z Iráku asi na dvoutýdenní dovolenou, kterou mají povolenou, když jsou pryč tak dlouho. No, teď jsem se do toho pěkně zamotala, tak snad to není zas až takový bordel :-) Odtamtud jsou také fotky. Na večeři jsme byli v mexické restauraci Mama Roja a po zmrzlince jsme šli na procházku při západu slunce. Bylo to moc hezký.

Minulý týden, George vyzvedl letenky do Německa. Jelikož měli všechny ostatní lety vyprodané/zadané, odlétáme až 8.srpna. Ráno letíme normálními aerolinkami do Chicaga, odtamtud do Baltimoru, kde budeme šest hodin čekat a pak přestoupíme na vojenské letadlo, které nás vezme na Ramstein AB, což je základna amerického letectva v Německu, vzdálená asi hodinku od té naší. Čekání na to letadlo bude asi hrozný, vůbec se na to netěším, ale nic s tím nenadělám, aspoň je to zadarmo. Do Německa přiletíme v pondělí, 9.srpna ráno.

Změna plánů

2010-07-15T05:15:00.004+02:00

V úterý večer jsme měli letět zpátky do Oklahomy. Měli. Ale neletěli. Měla jsem to krásně naplánováno, čas odletu v sedm večer a říkala jsem si, jak to bude prima, že to Lexie celé prospí. Bohužel to tak nevyšlo. Let byl přesunut na půl osmou, později pak na půl devátou. To by se ještě dalo snést. Všichni jsme nastoupili do letadla a začalo se kroužit po letišti. Hodinu a půl. Po té nám bylo řečeno, že už by piloti měli moc přesčasu a let se zrušil. Jeli jsme tedy zpátky k nástupní bráně. Pak jsme museli stát asi hodinu ve frontě k zákaznickému servisu, kde nám vystavili novou letenku a poukázku na hotel zdarma. S tou letenkou to bylo složitý, chtěli jsme totiž kvůli Lexie přímý let, ale neměli nic volného až do čtvrtečního rána, s jinou leteckou společností. Tak jsme to vzali, jeli se ubytovat na hotel a zalehli jsme kolem jedné hodiny ranní.

Ráno nás pak Georgova mamka vyzvedla z hotelu, abychom u nich mohli počkat do toho čtvrtka, na ten další let. Když jsme si trošku oddychli, šla jsem se mrknout na internet na ten let, co nám dali, a představte si, že vůbec nebyl přímý!! Letěli bychom z Newarku do Detroitu, tam hodinu počkat a pak odtamtud do Oklahoma City. To se mi moc nelíbilo, tak jsme si tam hezky zavolali a nakonec odlétáme až v pátek večer. Kapičku nám to zkomplikovalo život (ta rodina, které pronajímáme náš dům začíná nájemní smlouvu ve čtvrtek a my tam ještě máme nějaké věci a také jsem to chtěla dopoklidit), ale na druhou stranu zase o trochu více času s rodinou a méně v cizím domě, kde stejně nebudu mít co dělat. Tak snad to dobře dopadne a v pátek včas odletíme. A pak už začne to velké odpočítávání!!!

Sedíme v Ikee

2010-07-12T22:49:00.003+02:00

Dneska jsme šli na chvilku do Ikey a při obědě Lexie poprvé seděla na židličce. Moc se jí to líbilo, až na to, že jsme se s ní nechtěli o nic podělit :-) Pořád se mi natahovala po talíři a všem, co bylo kolem :-)

Včera bylo, mimochodem, Lexie pět měsíců, letí to jak blázen!!

Střelnice

2010-07-12T22:29:00.003+02:00

Na nedělní dopoledne nás Georgův strejda Orlando pozval na střelnici. Šla jsem tedy s Georgem, spíš abych ho vyfotila, ale nakonec jsem si i zastřílela. A dokonce jsem se trefila i do středu!

Liberty Science Center

2010-07-12T22:24:00.003+02:00

Jelikož jsem na internetu našla, že většina muzeí po celých Spojených státech má toto léto vstupné pro vojsko zdarma, udělali jsme si výlet do Vědeckého muzea v Jersey City. Mělo to být zdarma jen pro příslušníky vojska a jeho nejbližší rodinu, tj. manželku a děti, ale nakonec jsme to dostali zadarmo úplně všichni, včetně kluka Georgovy sestry :-)

Bylo to spíše takové muzeum pro děti, ale i tak to bylo fajn. Rozhodně se tam budeme muset podívat znovu, až Lexie budou třeba tři nebo čtyři roky.

Den Nezávislosti 2010

2010-07-12T22:04:00.005+02:00

Letošní Den Nezávislosti jsme místo čtvrtého července oslavili až pátého. Lexie jsem nechala vyfotit už předem, než jsme odletěli a tak jsem měla pár foteček na rozdání tetičkám. Toho pátého jsme pak navečer vyrazili do města Ridgewood, kde jsme se s Georgem seznámili. Takových vzpomínek, co odtamtud máme. Lexie jsme šoupli do kočárku, zašli si na večeři a pak jsme shlédli moc hezký ohňostroj.

Plavání a dovádění

2010-07-12T05:45:00.006+02:00

V pondělí jsme byli pozvání k tetě Roxaně a strejdovi Orlandovi do bazénu, a tam byla Lexie asi nejspokojenější :-)

Ve středu jsme pak byli společně s dalšími bratranci a sestřenicemi u tety Adriany a strejdy Herbyho.

Roste, za uši ji nevytahuju!! :-)

2010-07-12T05:30:00.005+02:00

A tady taková malá fotodokumentace Lexie. U tchýně jsme si hezky oblíbily podvečerní koupele venku, na terase - koupelnu moc velkou nemaj, tak jsem si řekla, že můžem mít vaničku venku, když je tak krásně. Lexie by teď nejraději pořád seděla. Docela jí to i jde, i když má ještě takový předklon.. :-)

Tetičky, strýčkové, bratranci atd... :-)

2010-07-12T05:21:00.003+02:00

Minulou, teda teď už vlastně předminulou, sobotu, se za námi přijeli podívat Georgovy tetičky, strýčkové, bratranci, sestřenice a babička. Myslím, že je bylo slyšet hoodně daleko, chudáčka Lexie dokonce občas i vyděsili, hlavně když se na chvíli sledoval fotbal a byl nějaký ten gól, to se jí moc nelíbilo.. ale nakonec si zvykla. Moc se ten den ale pochopitelně nevyspala, tak pak zalehla v půl deváté večer a spala až do půl desáté do rána!!

P.S.: Lexie ten den dostala také pár dárečků a téměř $200, které už jsme řádně utratily na nové oblečení do Německa. Na zimu toho zatím moc neměli, ale na letošní babí léto a příští jaro/léto už je Lexie vybavená :-)

První let

2010-07-12T05:03:00.005+02:00

Tak Lexie už má za sebou svůj první let. Bylo to jen tři a půl hodinky, takže dobrý nácvik na ten dlouhý, do Německa. Jelikož nám to letělo už v sedm ráno, musela jsem Lexie budit podstatně dřív, než je zvyklá, tak si holka na letišti trochu schrupla. V letadle už jen na chvíli, ale je to hold nic moc, když ji musím celou dobu držet. Do toho Německa nám aspoň letectvo kupuje letenku i pro Lexie, takže ji budu moct na to spaní šoupnout do autosedačky.

No, a jinak to proběhlo dobře. Vzlétání si snad ani nevšimla, protože tlačila bobek a u přistávání si na chvilku fňukla, ale myslím, že to bylo také tím, že už ji ten let moc nebavil :-)

Hlášení z Východního Pobřeží

2010-07-12T04:23:00.009+02:00

A jé je.. tak kde začít?

Vezmu to popořádku. Ještě než jsme odjeli k Georgovým rodičům, užily jsme si s Lexie a kamarádkou Michelle bezva den ve vodním parku. Lexie se tam také moc líbilo, hezky se vyplavčila, až z toho pak usnula, jen co jsem ji po přebalení posadila do kočárku :-)

Den před odletem k nám také přišli stěhováci a zbalili všechno co jsme měli, takže teď už máme jen pět kufrů a Lexiinu postýlku. Je to na prd, ale co se dá dělat. Ještě než mi to ale všechno zbalili, dala jsem se do práce, a šila a šila, a šila a šila.. tady je několik věcí, které jsem za ten týden zvládla.

Na závěr přidávám dokumentaci, jak mi to v Oklahomě hezky vykvetlo - nevím teda jakým zázrakem, ale je to tak. Plevele mám teda na samostatnou koláž, ale to snad škoda fotit :-)

Daddy's Little Girl

2010-06-20T18:19:00.001+02:00

Nová střecha!

2010-06-20T05:49:00.002+02:00

Taky k nám včera ráno přišli pokrývači a začali dělat novou střechu. Dneska dopoledne měli hotovo, už nás jen pak odpo přišel šéf skásnout.. :-)

Papáme :-)

2010-06-20T05:35:00.011+02:00

Jelikož už jsou Lexie čtyři měsíce, paní doktorka řekla, že můžeme začít s kašičkou. Já mám v plánu dělat domácí, ale jelikož už jsme odstěhovaní, a nemám už ani mixér, musela jsem krabici koupit. No, zatím jí to moc nejde, všechno to hezky jazykem vystrkuje ven. Už se ale těším, až bude moct jíst ovoce a zeleninu. Hezky jsem si na to koupila kuchařku, tak se holka bude mít.

V mezičase..

2010-06-20T05:23:00.024+02:00

Dneska jsem akorát stihla ušít jedny šatičky. Mám k nim dokonce i ladící mašli, ale připadala jsem si už jak mamka, která má nejdřív knoflíky a pak k tomu shání látku :-) Já měla mašli a na látku jsem přišla náhodou..

2010-06-20T05:00:00.000+02:00

Jelikož jsem poslední dobou docela vzorná, tak toho ani nemám moc co dohánět.. :-) A stejně to ale vypadá, že se trochu rozepíšu.. :-)

Snad jen tedy to, že jsem Lexie objednala nové pleny - gDiapers. Jsou to plínky látkové, ale takové modernější.. v podstatě jsou to rozepínací kalhotky s plastovou odepínací podšívkou, do které dáte klasickou plenku. Většinou by se kalhotky zašpinit neměly, takže se při přebalování jen vymění plínka, popřípadě opláchne/otře ta plastová podšívka a je to. Na ta smradlavá nadělení se přes plenku dává ještě takový speciální silný toaletní papír, takže je pak méně úklidu :-) Jsem na to zvědavá, dneska jsem to hezky vyprala, zítra je zkusíme :-)

Ve čtvrtek jsme šli na večeři s kamarádem a kamarádkou, co se tento týden vrátili z Iráku, škoda, že je tu budem muset nechat, ale na druhou stranu, oni tu vlastně také na dlouho nezůstávají - na podzim je oba posílají na rok do Korey.

Pátek jsme ovšem měly s Lexie den dobrodružný :-) Ráno jsme odvezly George do práce a pak se jelo k paní doktorce na čtyřměsíční prohlídku. Vážíme 6.98kg a měříme 65.4cm, váhově jsme dokonce na 95 percentilu, což znamená, že jen pět dětí ze sta je vyšší než Lexie.. tak se mi to nezdálo, že je nějaká dlouhá.. :-) Co se oblečení týče, tak většinou už nosí 6-9 měsíců, a vývojově paní doktorka říkala, že zvládá věci, co šestiměsíční mimča.. tak mi udělala radost - Lexie moc ne, protože ji zas sestra očkovala, z toho moc nadšená nebyla..

A od paní doktorky jsme jely zařizovat překvapení ke Dni Otců. Jela jsem Lexie nechat se vyfotit. Tam, kam chodíme, je to sice od nás strašně daleko, ale už jsem tam několikrát byla, tak jsem ani nekoukala na internet na cestu. No, měla jsem.. nějak se mi to nepodařilo najít, tak jsem teda jela domu, koukla na internet, nakrmila Lexie a jela tam znovu - přišla jsem ale na to, že jsem byla na správné ulici, jen strašně moc na východě. Celkově jsem ten den najezdila 250km, jo, tak daleko jsem se ztratila :-)))

Fotečky jsou ale hotové - nechávala jsem dělat sadu na Den Nezávislosti a pak jednu samostatnou fotku pro George. Na tu jsem mu také koupila rámeček, tak to zítra od nás dostane. Já fotky pak nascanuju a hodím to sem.. zatím jsou ale schované :-)

No, a jinak také paní doktorka včera říkala, že má Lexie pěkně nateklé spodní dásně a prý asi brzy poleze nějaký ten zoubek, proto prý také tak slintá. A dneska se to docela potvrdilo, chuděrka řvala skoro celý den. Večer jsem dojela do obchodu a koupila jí na to nějaký blbinec, tak snad to pomůže. Kvůli tomu jsme ale nemohli podniknout naše plány. Ve městě je indiánský festival a na základně letecká show. Ještě máme šanci oboje shlédnout zítra, tak třeba bude Lexie v lepším rozmaru.

Cákání

2010-06-16T19:37:00.003+02:00

Jelikož teď máme jen jedno auto, některé věci jsou trochu složitější. Dneska jsem ráno vstávala brzo, aby mě George svezl na základnu. V sedm ráno jsem si teda došla nakoupit a v devět jsem dorazila domů. Lexie si na chvilku schrupla a já jsem si aspoň stihla vybalit nákup a naložit biftečky na zítřek. Dneska budou játra, ty George rád, ale to až později..

Pak jsme také s Lexie využili krásného počasí, oblékly plavky, klóbrc a nové sluneční brýle a šly jsme se na chvilku cáchat do bazénku. Tak jsem ji z toho cácorku unavila, že už zase spí a jelikož je po obědě, tak to bude tak na tři hoďky. Já mezitím spíchnu zase nějaké šatečky - přemýšlím, že bych je začala prodávat, Lexie to nemá šanci unosit :-)

Až se Lexie vzbudí pojedeme na základnu, protože se chci přihlásit na kurz, kde se dělají prošívané deky. Což o to, já ty čtverečky zvládnu sešít i bez nich, ale tu prošívací mašinu nemám. Za $10 mi to sešijí a dostanu od nich na to i materiál!!

Pak už jen vyzvednu George a tradá domů, na ta játra :-)

Záplavy

2010-06-15T17:43:00.003+02:00

Nevím, jestli jste tedy něco slyšeli ve vašich zprávách, tak přidávám krátké video toho, jak to tu včera vypadalo.. našemu domu se voda naštěstí vyhla, takže jsme všichni v pořádku. Dneska už neprší, ale sluníčko zatím také ještě nevylezlo.

Ráno jsme dojeli na letiště vyzvednout kamarády, co se vraceli z Iráku. To počasí jim to úplně překazilo, měli tu totiž být už včera večer, jenže když doletěli k Oklahoma City, zjistili, že se tu nedá přistát a museli letět zpátky do Denveru a noc strávit na letišti. Hlavně, že jsou teď ale všichni v pořádku zpátky.

Pro babičku

2010-06-15T06:11:00.001+02:00

Jak jsem se pomamila a pobabila

2010-06-15T06:08:00.003+02:00

Stěhování

2010-06-15T03:19:00.011+02:00

Tak už nám to začalo. Minulý čtvrtek tady byli stěhováci a v podstatě všechno nám sbalili. Od té doby spíme na karimatkách a Lexie ve své skládací postýlce. Není to tak špatný. Na to spaní už jsem si docela zvykla, během dne trochu šiju, svůj netbook mám pořád taky a na večer máme televizi.Ta ale není naše, hlídáme ji kamarádovi, co se dneska vrací z Iráku. Tak pak už budem muset mít tu naši "starou" telku.

Jinak už tedy máme datum a budeme odlétat první týden v srpnu. Kdy se ale nastěhujeme do nějakého toho domku, není ale ještě vůbec jasné.. někteří lidé čekají i přes měsíc, až se jim uvolní dům, co se jim líbil.. tak snad se nám podaří něco hezkého rychle najít.

Dneska měla jít Lexie na čtyřměsíční prohlídku k paní doktorce, jenže kvůli záplavám, které tu zničeho nic nastaly, jsme to musely přesunout na někdy jindy.. i silnice byly zavřené, tak bychom se tam neměly jak dostat. Tak vám povím až příště, jak jsem ji tu holku pěkně vykrmila :-) Jinak se nám téměř před dvěma týdny Lexie začala přetáčet na bříško. Je na něm teď každou chvilku, jen co se otočím, už je na pupku.. taky se snaží lézt, ale na to teda ještě nepřišla a pěkně ji to štve..

Happy Memorial Day!

2010-05-31T06:23:00.008+02:00

Je neděle večer a George už spí, tak jsem si řekla, že bych ten týden mohla zase nějak shrnout. Sluníčko tu svítí jako blázen, máme třicítky a už od pátku si užívám George doma. V pondělí je totiž svátek, Memorial Day, tak mu dali už od pátku volno. Hned jsem toho využila a došla jsem si na pedikůru, nějak jsem se pořád k těm nehtům nemohla dokopat, tak jsem to vyřešila takhle. V pátek jsme také posekali trávník a trošku to dali dohromady kolem zahrady, dojeli jsme se podívat do pár obchodů po nějakých kufrech, nic moc nás teda neohromilo, tak jsme žádné nekoupili. V sobotu jsme tu pak měli další lidi na prohlídku domu, tak zatímco oni si to tu obhlíželi, my jsme se jeli kouknout na nějaké grily pro mamku. No, taky bych si hnedka vybrala, ale myslím, že si zatím budem muset vystačit s tím, co máme, protože stejně ani zatím nevíme, jestli vůbec budeme mít v Německu nějakou zahrádku.

Včera jsem taky napustila Lexie malý bazének, co jsme jí koupili. Navlékla jsem jí plavečky, a šly jsme se cáchat. Moc se jí to líbilo, dokonce na ni i koukala prababička v přímém přenosu.

Co se domu týče, tak jsme od minulého pátku měli asi další tři prohlídky, ale nabídka pořád žádná. Možná to máme předražený, ale za míň už to prodat nemůžem, protože už takhle na tom budem škodný. Plán je tedy takový, že když se to neprodá do konce června, tak si to od nás jeden kamarád pronajme. No, a snad si ho tu na chvíli nechají a nepřevelí ho hnedka někam :-)

Taky už jsem se začala poobhlížet po nějaké práci v Německu, když tu tedy není žádná mateřská. Ještě ale uvidíme, jestli začnu třeba v říjnu pracovat a nebo si místo toho zkusím rychle dodělat nějakou tu školu - s tou prací, a teď ještě s Lexie bych to dělala asi ještě ve třiceti :-) Každopádně asi rozhodnou finance.

Tento týden už také George zařídil další papíry, takže už máme i objednané stěhováky. Nábytek a většinu věcí nám vyzvednou už 10.června a ten zbytek si z 18. přehodíme na 27. Do toho sedmadvacátého si tu necháme akorát takovou skládací postýlku pro Lexie, nafukovací postel pro nás, povlečení, oblečení, nádobí a pár hrnců a pár dalších věcí, bez kterých se neobejdeme. 29.června pak odlétáme na dva týdny k Georgovým rodičům a po návratu už tu budeme asi jen dva týdny a to zůstaneme na hotelu, takže toho tolik potřebovat nebudeme. Ale ještě je toho hodně, co se musí udělat a připravit, vůbec nevím, kde začít.. tento týden asi začnu zapisovat sériová čísla z DVD přehrávačů, televizí atd. a také to všechno fotit, abychom měli dokumentaci, kdyby se třeba náhodou něco cestou do Německa rozbilo.

Také už jsem se koukala po nějakém bydlení, pár domků na pronájem jsem našla, ale nakonec to asi stejně všechno zůstane až na později, až tam budem, abychom se na to mohli podívat a nekupovali zajíce v pytli.

A už asi půjdu do hajan. Na zítra jsme si naložili na biftečky a připravili kukuřici, George to hezky ugriluje, tak se mám na co těšit. Dokonce jsme si k tomu výjimečně koupili i nějaký pivko :-)

Lechtání a chechtání.. :-)

2010-05-23T23:01:00.014+02:00

Novinky mojí rodinky :-)

2010-05-23T22:06:00.005+02:00

To jsem si říkala, že budu v tom dopisování aktualitek trošku pilnější a ono nic.. :-)

Minulou sobotu jsme s Georgem jeli do bazaru a nechali jim tam obě dvě naše auta a odvezli si stříbrnou 2010 GMC Acadia. Tady pár foteček. Rozhodli jsme se to vyřešit takhle, když nám letectvo zaplatí převoz jen jednoho auta. Tohle bude moje a George si pak v Německu koupí nějakou ojetinu. No, ale tohle je krásný, co si budeme povídat.. máme z něj s Georgem radost.. kufr se otvírá sám už z dálky, po zmáčknutí čudlíku na klíčích, na zpětném zrcátku máme kameru, která se zapne, hned jak zařadíme zpátečku a auto má celkově tři řady na sezení, přičemž samozřejmě kromě té první, se dají všechny sklopit úplně na plocho. Celkem se nám do auta vejde tedy osm lidí, to abychom vás měli v čem vozit, až se za námi do toho Německa přijedete podívat :-)

Během týdne k nám také přišla paní z realitky, hezky si to tu vyfotila a od pátku je náš dům na prodej. Tady je odkaz na virtuální prohlídku: http://www.propertypanorama.com/mls.asp?id=104620. Zatím jsme tu měli jen jedny lidi a žádnou nabídku, tak snad se to zlepší a rychle se to prodá.

V pátek ráno mě vzbudilo šlapání po střeše - pokrývači a chlap z pojišťovny to tu byli okouknout. Tak snad začnou brzy, i pojišťovák to odkýval, že potřebujeme novou střechu. Pak také přišel chlap na čištění a opravu koberců, tak se nám to tu jen blejská :-)

V pátek jsme také šli na večeři do Yamato, a představ si, Vousáči, že nám vařil ten samej kluk, co posledně, akorát se u toho tak nepotil.. :-)
Jinak počasí už tu máme krásné (krom teda pár tornádek minulý týden), pořád kolem 27°C, sluníčko svítí.. tak jdu poslat George rozpálit gril, uděláme si nějaké hamburgery :-)

Speciálně pro Ivanu :-)))

2010-05-14T06:15:00.004+02:00

Bububu!!!

Náš pankáček :-)

2010-05-14T06:15:00.002+02:00

Letem světem..

2010-05-12T20:22:00.013+02:00

Tak jsem to tady po dlouhé době trochu překopala. No, moc nadšená z toho nejsem, ale už se mi v tom nechce víc rejpat, strávila jsem na tom několik hodin i tak.. Třeba za pár týdnů budu mít zase náladu a trošku to opravím, uvidíme.. :-)

A teď zas trošku letem světem, jak se máme, co děláme.. Když tu byla tchýně, rozhodli jsme se jet na okružní jízdu po řece Oklahoma (kterou si tu mimochodem sami udělali, aby tady aspoň něco bylo :-). Bylo to docela prima, až na to, že docela foukalo, ale Lexie si ani nestěžovalo, tak to asi zas tak hrozný nebylo. Po lodičce jsme vyrazili do muzea oklahomské historie - tchýně tam pak Lexie koupila takovýho králíčka plyšáka, to asi aby pak věděla o co jde, až jí ho děda Vousáč udělá na leču :-) Ježiš promiň, Ivano :-)))

Další novinkou, pro vás jistě úplně bezvýznamnou :-), je, že Lexie už skoro dva týdny spí ve svém pokojíčku. Večer jí vždycky rozsvítíme tu její želvu, aby tam neměla tmu jak v pytli a docela jí to jde, jen k ránu musím vstát a dát jí dudlíka, aby si ještě na chvíli zdřímla a já nemusela vstávat už kolem páté nebo šesté ráno.. :-)

Také se nesmím zapomenout zmínit, že Lexie v úterý byly přesně tři měsíce.. je mi jasný, že se ani nenadějeme a budeme slavit rok, jako Dášin Buclík :-)

Minulý týden mi nějak proklouzl mezi prsty, jediný co si z něj pamatuju je, že jsem šla nakupovat a při té příležitosti se podívat za prckama a holkama do školky.. já jsem si popovídala a Lexie se pokoukala kolem a zjistila jsem, že nějak moc hezky rosteme a za chvíli už snad i doženeme mimča mnohem starší - jak do výšky, tak asi i do váhy, jen aby to pak holka hezky vyběhala, až se naučí chodit :-)

Včera u nás byl pán a paní z realitky a podle všeho to vypadá, že od příštího pátku bude náš baráček na prodej. Bohužel na tom nevyděláme, právě naopak.. ale asi to zas bude míň starostí než s pronajímáním. Tak držte palce, ať rychle najde nějakej slušnej zájemce.. a jelikož nám tady tenhle týden docela slušně řádila tornádka, budeme si pořizovat ještě novou střechu, než to prodáme.. odnesli jsme to kroupama o velikosti pinkpongáčů (George tvrdí, že tenisáků, tak si vyberte.. byly pěkný..) Naštěstí střechu budeme mít novou zdarma, zaplatí ji pojišťovna, a o část, co bychom měli platit my, se postará pokrývač. Bez pojištění by nás to vyšlo asi na $12,000 (asi 230,000Kč).

Příští úterý jedu s Lexie na základnu. Musíme odevzdat zdravotní karty, abychom konečně mohli dostat papír s datem, kdy budeme odlétat do toho Německa. Až dostaneme ten papír, tak také budeme moci naplánovat, kdy si přijedou stěhováci pro nábytek, auto a tak..

Na závěr vám sem ještě dám fotečku loupáčků, na které mě nalákala Janee, abyste věděli jak si tady pečeme.. Georgovi moc chutnají, dokonce tolik, že je musím dělat pomalu obden :-)

No, a to bude asi všechno.. nějak z toho mám místo sloupku román.. :-)

To všechno odnéés čas... :-)

2010-04-27T00:18:00.001+02:00

Už mám zase co dohánět.. :-)

2010-04-26T07:54:00.006+02:00

Jak tak na to koukám, tak už to jsou zase dva týdny, co jsem psala. Nějak to utíká.. Lexie nám roste před očima a krásně se u toho usmívá :-)
Minulý čtvrtek (už bych teda spíš měla říct předminulý) jsme jely s Lexie na ty náušničky. Tak má nastřelené pecičky a za pár týdnů jí je vyndám a bude mít ty, co jí koupila moje babička. Brečela jen chviličku a od té doby už o nich ani neví - vzpomene si akorát, když jí je čistím, to si občas fňukne, ale zvyká si :-)
Také jsem ji ten den nechávala znovu fotit - před těmi náušničkami, odtud také přiložená fotečka.
Jinak si to tu s Lexie hezky užíváme. V sobotu jsem šla na oběd s jednou ze svých kamarádek a v úterý s další. Také jsme byli na večeři na rozloučenou s jednou z našich dalších kamarádek, co pracuje/pracovala s Georgem a letectvo je posílá také do Německa - na základnu, která je asi dvě hodinky od té "naší", takže se budeme moct vídat, což je prima :-)
V pátek George zůstal doma a mohl hlídat Lexie, tak jsem se konečně objednala a nechala se ostříhat a obarvit. Hned vypadám líp, teď už jen zhubnout.. to bude ale nadelšo..
V pátek v noci také přiletěla tchýně se švagrovou a budou si nás užívat až do neděle. Včera jsme tedy vyrazili do města, kde se konal umělecký festival. Bylo tam spoustu umělců, vystavujících svá díla. Počasí bylo docela hezké, ale zůstali jsme tam asi jen hodinku, protože George mrzelo, že si nemohl nic koupit, jak to bylo drahé a já jsem měla Lexie v takovém "baťůžku" na prsou a za tu hoďku se mi docela pronesla :-)
A teď jdu asi omrknout internet a naplánovat nám nějaké akce na tento týden, ať se nenudíme.

P.S.: Moc děkujeme Aničce, za krásné čepičky!! Fotečky budou hned jak se na ně zmůžu. Jsou fakt krásný, Ani, jsi šikulka, všude nám je chválí :-)

Poměnková pro dědečka :-)

2010-04-14T00:39:00.002+02:00

Rosteme jako z vody!

2010-04-14T00:17:00.009+02:00

Další týden za námi, skoro dva, tak abych snad přihodila pár foteček a doplnila, jak se máme a co děláme.

V sobotu jsme šli na poslední část rodičovského kurzu, o kterém jsem se již dříve zmiňovala. Byly to poslední dvě náhradní hodiny, které jsme kvůli Lexie zameškali. Tak jsme si to tam s Georgem odseděli, Lexie to v podstatě prospala ve školičce, která je tam pro členy kurzu a pak už jsme si jen nakoupili za vysloužilé peníze a bylo to. Koupili jsme Lexie takovou ohrádku na hraní a spaní (to spíš teda do budoucna a na cestování, protože teď ji ještě nepotřebuje), chrastícího plyšáka a pak ještě George chtěl takovou síťku na zadní okno do auta, aby Lexie nesvítilo do očí, ale je to nějakej šmejd a pořád padá :-) Z čeho ale máme zatím největší radost, je taková krásná želva. Má plyšové tělo a plastový krunýř, který když se ve tmě zapne, promítá na strop hvězdné konstalace - v modré, zelené nebo oranžové barvě. Zatím je tedy u Lexie v pokojíčku, kde stejně zatím nespí, a my máme nutkání si ji vzít k nám do ložnice a spát "pod širákem" :-)

V pondělí jsem pak s Lexie jela na dvouměsíční prohlídku k paní doktorce, která se Lexie mimochodem strašně líbila - celou dobu se na ni smála od ucha k uchu (jedna na druhou :-). Sestřičce už to tak hladce neprošlo, protože dala Lexie tři injekce a nějaký hnusný kapičky, tak si na to Lexie z plných plic zařvala. Ale asi jen na minutku a bylo to. Jinak jsme tedy změřeny a zváženy, takže aktuální data jsou: 4,5kg a 59,5cm! Na příští prohlídku půjdeme až v červnu, ale ve čtvrtek tam jedeme znovu, nechat si píchnout náušničky!

Jinak jsme se dneska rozloučili s Benjim, a posadili ho na letadlo do New Jersey, kde si ho na tři roky bude užívat tchýně s tchánem. Bývali bychom si ho možná i do toho Německa s sebou vzali, jenže stěhovat se budeme v létě a Benjiho rasa nesmí létat v teple, takže bychom ho odsud neměli jak dostat. Tak jsme to hold vyřešili takhle. Snad se mu tam bude klukovi líbit a moc tam neztlousne.. Lexie z toho byla asi nějaká smutná a nechtěla spát v kočáře. Až to nakonec takhle zalomila ve svojí postýlce.

A takhle si tu s Lexie čteme pohádky :-)

2010-04-05T00:40:00.005+02:00

Těch mých přežbleptů si, prosím, nevšímejte :-)

Holka čiperná :-)

2010-04-04T22:18:00.007+02:00

Přesně tak :-) Jak jsem řekla, tak jsem udělala - až teda na ten mazanec, na ten se už nedostalo :-)

Ve čtvrtek jsem sedla za stroj a ušila ten spacáček, na který jsem se tak těšila. Mám z něj radost, myslím, že se povedl.. ještě tady mám několik látek, ze kterých by byl hezký, Aničce jsem to už nabízela ve vzkazu, tak teď už jen ať mi dá vědět Texasanka, jestli by se jí také hodil, potřebuji znát jen výšku a váhu bucla :-)

V pátek jsem pak upekla chleba a beránka, který se ale Velikonoc nedožil, jak se mi povedl :-)

A v sobotu jsme se všichni vyparádili a šli spolu s několika dalšími lidmi na večeři, oslavit narozeniny jednoho našeho kamaráda.